Isabellina mysl se zmítala jako bouře na moři, myšlenky do sebe narážely, zatímco přecházela po penthausu. Ty usvědčující snímky v telefonu byly to jediné, co viděla, na co dokázala myslet. Julian v posteli s Vivienne, paže kolem ní, jejich těla propletená jako v nějakém krutém snu. Pořád cítila v hrudi bodavou zradu jako ránu, která se nechce zacelit, ale proč se tak cítila, to si nedokázala vysv