Isabelle tiše seděla na studené, nepohodlné lavici ve sterilní chodbě a v duchu si přehrávala události, které se právě odehrály. Vzduch byl nasycen směsicí napětí, únavy a ostrého pachu dezinfekce. Vedle ní seděl Julian, s křečovitým držením těla a neochvějným pohledem. Oba sledovali Calluma, jak přechází sem a tam před vchodem na porodní sál, přičemž každý jeho krok byl ozvěnou obav vepsaných do