Sluneční světlo prosvítalo širokými okny konferenční místnosti a vrhalo pruhy zlatavého jasu na leštěný mahagonový stůl. Navzdory klidné eleganci místnosti bylo napětí dusivé, svinuté a neústupné jako had připravený k útoku. Isabelle seděla strnule, ruce v klíně tak pevně propletené, že měla bílé klouby. Naproti ní Julian nepřítomně hleděl na desku stolu, čelist měl zaťatou a oči zastíněné vyčerpá