Julian se opřel v křesle a tíha všeho na něj doléhala jako kovadlina. Jeho kancelář, kdysi bašta kontroly a strategie, mu nyní připadala dusivá. Elegantní mahagonový stůl před ním byl poházený rozptýlenými papíry a stála na něm sklenice nedotčené skotské. Jeho oči však neviděly ten nepořádek; jeho mysl byla jinde a dokola si přehrával Romanova zlověstná slova.

„Nenapadlo tě, že bych věděl o tvém v