Noha ji bolela, ale srdce ji bolelo ještě víc.

V mžiku propukla v pláč.

Vaughn pocítil na ruce chlad. Když vzhlédl k Maeve, byl celý nesvůj.

Proč pořád pláče?!

Skutečně… skutečně jí tak ublížil?

Právě když se chystal promluvit, koutkem oka si všiml modřiny na její pravé noze.

Než se stihl zeptat, Maeve vyhrkla: „Vaughne, to bolí… to tak bolí…“

'Vaughne, to bolí.'

Jakmile ta slova zpracoval, jako by veškeré racionální uvažování vyletělo oknem.

„Jsi hloupá?“ vyjel na ni rozzlobeně. „Proč to říkáš až teď?!“

S těmito slovy ji rychle vzal do náručí a hlasitě zakřičel na Edgara, který stál vedle něj. „Rychle sem přines lékárničku!“

Maeve neměla dobrou konstituci.

Možná to byly její zážitky z dětství, které vedly k podvýživě, což zanechalo negativní dopad na jejím těle. Když byla nachlazená, mohl se její stav změnit z běžného kašle v astma.

Obyčejným lidem by se po takovém nárazu nemuselo nic stát, ale Maeve se modřiny dělaly okamžitě. Kdyby se její zranění neošetřilo správně, pomalu by se vytvořil krevní výron a nakonec by se z toho mohl stát absces.

Když se poprvé vzali, Vaughn viděl všechny ty jizvy na jejím těle; nedokázal si představit, jak ty roky přežila.

Mohl se jen snažit dělat všechno sám.

Jeho pečlivá péče za poslední tři roky ho nezklamala. Maeve měla teď zdravou barvu a byla mnohem společštější. Byla také mnohem opatrnější, aby do ničeho nenarazila.

Na těle jí nepřibyly žádné nové jizvy.

„Nelíbí se mi, když se zraníš.“

Jakmile se Maeve zranila, vybavil si rozdíl mezi Maeve a Verou. Připomnělo mu to, jakou bolest cítil, když Vera odjela do zahraničí bez rozloučení.

Skrze Maeve se držel všeho, co se týkalo Very.

Podíval se dolů na Maeve, jeho pohled byl neuvěřitelně přísný a vážný.

Maevino srdce, které bylo téměř zlomené, se díky jeho slovům zdálo být znovu celé.

Už nebyla tak smutná.

Cítila, že mu na ní skutečně záleží.

Vždycky to tak bylo. Vždycky byl velmi nervózní a k smrti vystrašený, kdykoli se zranila nebo nastydla, nebo když se dokonce jen lehce řízla do ruky.

Maeve se schoulila ve Vaughnově náručí, naslouchala tlukotu jeho silného srdce a postupně přestala plakat.

Místnost byla plná jeho přítomnosti a láska a zájem, které jí projevoval v posledních třech letech, rozhodně nebyly jen jejím přeludem.

Všechny ty šťastné chvíle byly skutečné. Maeve se nemohla ubránit pocitu, že v jejím srdci znovu vzplála jiskřička naděje. Podívala se na něj s očekáváním a opatrně se zeptala: „Proč ses tehdy rozhodl oženit se právě se mnou?“

Vaughn si už dřepl a vytáhl lékárničku, aby jí ošetřil ránu. Krátce odpověděl: „Cítil jsem, že nás spojil osud.“

Maeve se rozesmála a zeptala se: „Takže to byla láska na první pohled? Jen kvůli mému vzhledu?“

Láska na první pohled?

Nemýlila se, ale tehdy nebyla tou osobou, kterou měl v mysli.

Vaughnova ruka, která jí vtírala mast, se na okamžik zastavila. Vyhrkl: „Jsi velmi krásná.“

Oči se mu jasně leskly a nevypadalo to, že by lhal.

Bylo to poprvé za celou dobu jejich manželství, co ji tak otevřeně pochválil.

Obvykle se na ni prostě jen rád díval.

Hluboko uvnitř se cítila tak šťastná.

Nicméně při pomyšlení na rozvod se okamžitě proklela za to, jak snadno se nechá uspokojit.

Už se s ní chtěl rozvést, a ona byla stále dojatá jeho pochvalou.

Maeve se prostě nedokázala ovládat.

Chtěla se na něj ještě párkrát podívat.

Možná ho v budoucnu už moc neuvidí.

Vaughn byl energický a rázný člověk a vždycky stál za svým slovem.

Byl rozhodný a držel slovo, takže to určitě neříkal jen tak.

Maeve cítila, že je v místnosti stále větší horko. Už se neodvážila na něj dál zírat. Odvrátila zrak a jakoby mimochodem se zeptala: „Proč… proč se chceš rozvést?“

Opravdu chtěla znát důvod.

Vaughn zvedl oči. Nedokázala vyčíst, co se mu honí hlavou, ale cítila, že ho její otázka rozrušila.

Ale čím víc se choval neobvykle, tím víc chtěla jasný konec.

Maeve se podařilo vynutit si úsměv a její velké oči vypadaly jasně a krásně. Zeptala se: „Vaughne, tajíš přede mnou něco?“

Vaughnova ruka, která právě nanášela mast, se mírně zastavila. „Například?“

Maeve najednou ožila a odpověděla, přičemž počítala na jedné ruce: „Například, že rodina Thorneových se chystá zbankrotovat a ty nechceš, abych trpěla s tebou. Nebo možná víš, že Země umírá a chceš se se mnou rozvést, abys mě poslal na Mars…“

Myslel si, že na něco opravdu přišla, ale ona tu blábolila nepodstatné dohady a spekulace.

Nálada se mu náhle zlepšila a pocítil úlevu. Ani si nevšiml, že se směje. „Zdá se, že opravdu nemáš správnou představu o tom, jak moc jsem bohatý.“

Kdyby rodina Thorneových zbankrotovala, odnesla by to celá globální ekonomika.

Kromě toho, zkáza Země byla ještě větší nesmysl.

„No, mám ještě jeden tip…“ Maeve nechtěla kazit momentální dobrou atmosféru, a tak pokračovala v řečnění: „Jako že ti náhle diagnostikovali rakovinu a chtěl ses se mnou rozvést, protože jsi nechtěl, abych si o tebe dělala starosti…“

„Dost!“ vykřikl náhle Vaughn. Výraz v jeho očích se náhle stal nesmírně drsným. „Maeve, ty opravdu vůbec nic nevíš?!“

Pokud nic nevěděla, tak proč bylo všechno, co řekla, tak trefné?!

Maeve se jeho náhlé hrubosti lekla a v obličeji ještě víc zbledla. „Co bych měla vědět?“

Bylo něco, co se ode ní očekávalo, že bude vědět?

Neklid v jejím srdci zesílil. Maeve cítila, že za tímto manželstvím by opravdu mohlo být mnoho věcí, o kterých nikdy nepřemýšlela.

Ale co by před ní mohl Vaughn tajit?

Mělo to něco společného s dnešním banketem?

Maeve si náhle vzpomněla na Edgarův postoj. Zmocnila se jí sklíčenost.

Mohl Edgar vědět, že se s ní Vaughn hodlá rozvést, už před banketem?

Ale před dneškem se Vaughn nikdy nechoval tak zvláštně.

Pro koho byl ten banket uspořádán?

Maeve se cítila nesmírně roztěkaná, s pláčem se podívala na Vaughna, až nakonec ustoupila a zamumlala: „Prosím, nezlob se.“

Vaughn měl problémy se žaludkem, takže rozčilování škodilo jeho zdraví.

Potlačila slzy a tajně se dotkla břicha, v duchu říkala svému dítěti, aby se Vaughna nebálo.

Byl to nepopiratelně dobrý manžel a ona k němu nedokázala cítit zášť, i když se s ní chtěl zničehonic rozvést.

Vaughn si se zpožděním uvědomil, že zašel trochu daleko, ale v tu chvíli byl skutečně rozzuřený.

Zaprvé mu Maevina slova připomněla Veru. Zadruhé, když slyšel, co řekla, náhle pocítil obrovskou paniku.

Říkal si, že to musí být proto, že by to pro Veru bylo špatné, kdyby Maeve znala pravdu.

To muselo být ono.

Vaughnovy oči spočinuly na Maeve, ale zdálo se, jako by skrze ni hleděl na někoho jiného.

Maeve byla z jeho pohledu trochu nervózní. Vaughn se po návratu z banketu choval až příliš nenormálně.

Bylo pro ni těžké nespojovat si ten banket s rozvodem. Pokud jí Vaughn odmítne cokoli říct, bude si tu záležitost muset prověřit sama.