Určitě to bylo proto, že Maeve byla opovrženíhodná žena, která se z jejich rozvodu snažila chamtivě vytěžit co nejvíc výhod. Vaughnovi to tak pilo krev, že na ni musel neustále myslet.

Ano, to musel být ten důvod.

Vaughn si myslel, že se k ní v uplynulých třech letech choval dobře, bez ohledu na okolnosti. Neměla by chtít odejít tak rychle jen kvůli penězům.

Byla skutečně tak silná, nebo byla prostě bezcitná?

Vaughnovi se udělalo zle, když si vzpomněl na to, jak Maeve váhala, zda má vůbec promluvit.

Naštěstí se Vera vrátila s koštětem. „Vaughne, dávej pozor.“

Verunina přítomnost přerušila Vaughnovy myšlenky. Když se na ni podíval, jeho pohled se zdál být opět soustředěný. „Dej mi to.“

Vzal koště, mlčky uklidil skleněné střepy a pak pokračoval v vaření. Poté se s Verou společně najedli.

„K liliím můžeš přidat růže. Vypadají spolu dobře,“ řekl Vaughn náhle, když Vera sklízela nádobí.

Vera se na okamžik zarazila a pak se zamračila.

„Vaughne, já vlastně... nemám růže ráda. Zapomněl jsi?“ Jakmile to dořekla, jako by ji něco napadlo. Otočila se, vyndala kytici růží a položila ji před Vaughna. „Moje sestra je má ráda, že? I když jsme se nikdy nesetkaly, tajně jsem se na ni ptala, když poprvé přišla do sídla Sterlingových.“

To bylo před třemi lety.

Když Vaughn uslyšel Veru použít slovo „tajně“, bodlo ho u srdce. „To já jsem tě před třemi lety zklamal.“

Neměl si Maeve brát a neměl se Very tak snadno vzdávat.

Měl ji dál hledat...

Vera vypadala, že se každou chvíli rozpláče, a přiložila mu prst na rty. „Pššt. To neříkej, Vaughne. Všechno jsem udělala z vlastní vůle.“

„Vero...“ povzdechl si Vaughn. „Když jsem s tebou, nemusíš se držet zpátky.“

Vera se při těchto slovech úplně zhroutila a z očí se jí nekontrolovaně řinuly slzy.

Vypadalo to, jako by se chtěla vyplakat ze vší té bolesti, která se v ní za uplynulé tři roky nahromadila.

„V budoucnu už růže kupovat nebudu...“ Vaughn natáhl ruce a pomalu Veru objal.

Netušil však, že Vera, o které si myslel, že mu zoufale pláče na rameni, se ve skutečnosti zlověstně usmívá.

Před třemi lety, aby se vypořádala se sestrou, kterou nikdy neviděla, využila Vera rakovinu žaludku, aby si získala přízeň rodiny Sterlingových. Tímto tahem se jí podařilo ukrást mateřskou lásku, která původně patřila Maeve. O tři roky později si pomocí slz opět úspěšně získala Maevina manžela.

Čím by jí Maeve mohla konkurovat?

Vera potlačila úšklebek a předstírala, že si utírá slzy. Tiše řekla: „Už je pozdě, Vaughne. Chci si odpočinout. Kdy se vrátíš domů?“

Pro Vaughna však byla přesně tou mladou dívkou z jeho vzpomínek, stále tak nevinnou a čistou.

Přesto pocítil značnou úlevu, když slyšel její slova, která ho zdánlivě vyháněla. Bez váhání odpověděl: „Vrátím se hned.“

Sladký úsměv na Verunině tváři na okamžik ztuhl. Čekala, že zůstane!

Ale nebylo kam spěchat. Nejdůležitější v tuto chvíli bylo, aby pomalu dohnali všechen ten ztracený čas. Všechno ostatní se dalo vyřešit postupně.

Když už byl Vaughn téměř u dveří, náhle se znovu otočil a zeptal se: „Vero, kdy se vrátíš do sídla Sterlingových?“

Vera na okamžik strnula. Slzy v koutcích očí si ještě nestihla utřít a vypadala trochu žalostně, když smutně pronesla: „Já... já na to ještě nejsem připravená.“

Koneckonců ji rodina Sterlingových adoptovala. I když se podobala Maeve, nebyla jejich biologickou dcerou.

Vaughn její nejistotu chápal.

„Zítra tě tam doprovodím.“ Bál se, že by jí tam všechno chybělo.

A skutečně, Vera se zářivě usmála a radostně zvolala: „Děkuji, Vaughne!“

Pak se mírně odmlčela a dodala: „Ale co mám říct mamince, až se zeptá na náš současný vztah? Přece jen, ty a moje sestra...“

Vaughn nasadil přísný a vážný výraz a odměřeně řekl: „Vero. Už během banketu jsem ti řekl, že to vyřeším. S Maeve se rozvedu co nejdříve.“

-

Zpátky ve vile Crestmont si Maeve všimla, že Vaughn nebyl pryč příliš dlouho.

Poté, co zjistila, že je těhotná, byla ve všem, co dělala, mimořádně opatrná. Sprchování jí trvalo déle, takže když vyšla z koupelny, Vaughn už byl dole.

Když uslyšela jeho pohyby, zaradovala se.

Nemýlila se; opravdu se vrátil!

Maeve si okamžitě vzala ručník, aby si vysušila vlasy, ale voda na podlaze ještě nebyla vytřená. Neodvážila se pohybovat příliš rychle. Jen se pomalu zabalila do ručníku a šla ke skříňce pro fén.

Přidržovala si ručník na hlavě a opatrně kráčela ke skříňce, přičemž dávala pozor, aby neublížila dítěti v břiše.

„Neboj se, ano?“

I když to bylo jen pár kroků, cesta se jí zdála dlouhá, protože teď už byla matkou. Navíc měla na podrážkách bot stále zbytky vody.

Verunina fotografie byla jen kousek od ní.

Maeve si jí nevšimla a v srdci cítila jen matné vzrušení.

Chtěla se rychle upravit, aby mohla Vaughnovi po jeho návratu domů věnovat ten nejsladší polibek.

Chtěla mu říct, že i když ji jeho impulzivní rozhodnutí bolelo, nevadí jí to. Dokud budou spolu v pořádku, bude to lepší než cokoli jiného. Ona i dítě na něj budou doma vždycky čekat.

Blížila se k fotografii čím dál víc.

Vaughn už byl také téměř u dveří ložnice.

Prásk!

Dveře se otevřely.

Maeve to slyšela, ale ten zvuk se jí nezdál správný. Úsměv z její tváře náhle zmizel. Udělala dva kroky, zpanikařila a pak se zastavila.

V tu chvíli se jí Verunina fotka pevně přilepila na pantofli.

Byla na ní voda a ona nohy zvedala jen mírně. Fotka tedy jen tak nespadla.

Vaughn v tu chvíli už vešel dovnitř.

„Proč se v tuhle dobu ještě koupeš?“ vypadal zachmuřeně, ale přesto k ní vykročil.

V ruce neměl žádné růže a ani na skříňce u vchodu do vily nebyly po květinách žádné stopy.

Maeve na něj vrhla zklamaný pohled a chtěla se ho zeptat, kam šel poté, co ty květiny koupil. Chtěla vědět, komu je dal, ale náhle si vzpomněla na jeho rozhodná slova: „Maeve, rozvedeme se.“

Už nebyla v pozici, kdy by se ho mohla na cokoli ptát.

Zapomeň na to.

Donutila se k úsměvu a ručník na hlavě sevřela ještě pevněji, až jí zbělely nehty. Otázky ohledně banketu a rozvodu se jí znovu nahrnuly do mysli.

Přesto k ní Vaughn stále pomalu přicházel, jako by se nic nestalo. Ten známý ustaraný výraz v jeho tváři v Maeve vyvolal pocit, jako by všechno, co se dnes stalo, byl jen sen.

Jeho další slova ji však vrátila do reality. „Jak dopadl rozhovor s právníkem?“

„S právníkem jsem ještě nemluvila...“

„Nech to být.“ Vaughn ji přerušil, jako by ho něco otrávilo. Obočí měl pevně stažené k sobě a i jeho krásné oči, které bývaly obvykle něžné, teď chladně vyhasly.