„Jen se před tebou shazuju.“ Vera si rychle utřela slzy a využila příležitosti, aby odložila telefon. „Byla jsem adoptovaná. Kdyby nebylo tebe, neodvážila bych se vrátit, natož zjistit, že jim na mně ve skutečnosti stále tolik záleží.“

„Zasloužíš si to.“ Vaughnovi bylo úzko, když si vzpomněl na to, jak Vera odešla do zahraničí v době, kdy trpěla rakovinou. Udělala to všechno proto, aby mu nedělala starosti, aby rodina Sterlingových byla v klidu a aby Maeve mohla zažít teplo rodinného krbu.

Vyrůstali spolu a Vera mu dokonce zachránila život.

Jak by mu na ní mohlo nezáležet?

Vera se zdála být vždycky ohleduplná k ostatním. „Říkám si, jestli maminka a ostatní nejsou unavení po tom, co všechno zařídili.“

„Člověk by neměl být příliš laskavý nebo ohleduplný,“ řekl Vaughn. „Měla bys víc myslet na sebe. My všichni budeme šťastní, dokud budeš šťastná ty.“

„A co moje sestra?“ zeptala se náhle Vera. „Táta a máma jsou na mě tak hodní a ty se s ní kvůli mně rozvádíš. Nebude nešťastná, až se to dozví?“

Nečekala na Vaughnovu odpověď, ale okamžitě zvedla ruku a zbožně přísahala: „Ale garantuji ti, že jestli bude moje sestra nešťastná a řekne, že chce tátu, mámu i tebe, rozhodně jí nic brát nebudu!“

Řekla to velmi vážně. „Protože... mám pocit, jako bych ji o všechno oloupila.“

„Nemluv nesmysly!“

Vaughn vyštěkl: „Ať už jde o mě, nebo o rodinu Sterlingových, Maeve jsi nic nevzala. Není to tvoje chyba.“

Ve skutečnosti si byl plně vědom toho, že jeho manželství s Maeve byla jeho chyba. Vůbec nemělo začít.

Navíc Arthur Sterling, jejich otec, byl důvodem, proč byly Maeve a Vera v tak ošemetné situaci.

Jejich původ byl mnohem komplikovanější, než se zdálo.

Každopádně Vera byla naprosto nevinná.

Pokud jde o Maeve...

Vaughnovi se z nějakého důvodu vybavilo, jak včera večer poslušně čekala, až jí vyfénuje vlasy...

Zamračil se a donutil se několikrát podívat na Veru. Ten neklid v jeho srdci se pomalu utišil.

Jen láska mu mohla pomoci.

Vaughn předpokládal, že důvod, proč se dokázal tak rychle uklidnit, byl ten, že Veru miluje.

Co se týče Maeve, nebyl důvod se ovládat. Koneckonců v tom nebyla žádná láska.

Vaughn měl jasný pohled. Pak před Verou zavolal Declanovi, jako by jí chtěl dodat jistotu. „Declane, probrala už paní s právníkem po probuzení podmínky rozvodu?“

„Zatím ne,“ řekl Declan. „Paní vzkázala, že své podmínky sepíše pouze za vaší přítomnosti.“

Pořád ještě plánovala žádat o nespravedlivě vysokou sumu peněz?

Vaughnův výraz se nezměnil, ale jeho znechucení k Maeve se ještě zvýšilo. I ta scéna, kdy jí včera večer fénoval vlasy, se mu teď hnusila.

Byl čas ten rozvod rychle uzavřít. „Dobře, vyřiď jí, že si její podmínky vyslechnu, až se dnes večer vrátím.“

Chtěl vidět, kolik podmínek si vymíní, než bude ochotná odejít.

Náhle zrychlil. Veru to zastihlo nepřipravenou a málem ji to vyhodilo ze sedadla spolujezdce. Konečně se jí podařilo stabilizovat. Místo aby Vaughnovi něco vyčítala, řekla tiše: „Vaughne, moje sestra... odmítá odejít?“

„Ne.“ Vaughn se bál, aby si Vera něco nenamlouvala. „Rozvod probíhá hladce.“

Vera přikývla a na nic víc se neptala. Nafoukla tváře, jako by sbírala hodně odvahy. Pak jemně uchopila Vaughnovu ruku, kterou měl na volantu.

Vaughn se na Veru otočil. Její tvář už byla rudá.

Vaughn se usmál a řekl: „Příště nechám řídit řidiče.“

Myslel tím, že ji příště nechá držet ho za ruku.

Vera ruku rychle pustila, ale zdálo se, že její tvář červená čím dál víc. Pokorně přikývla a řekla: „Dobře.“

Auto brzy dorazilo k sídlu Sterlingových.

Maeve se tam objevila téměř současně s nimi.

Jakmile Maeve vystoupila z auta, byla na ni přímo vylita nádoba zapáchající vody. „Ty jedna potvoro! Co tady děláš?!“

Tou osobou nebyl nikdo jiný než její matka Beatrice.

Neviděly se tři roky, ale její matka ji stále nenáviděla!

Maeve se zachvěla vztekem, ale vydržela to a řekla: „Přišla jsem si sem pro něco.“

Dnes musela jít do sídla Sterlingových.

Beatrice se však náhle zmocnila panika. Rychle přistoupila k Maeve a odstrčila ji. „Už nejsi součástí rodiny Sterlingových, když jsi vdaná žena. Co bys tu mohla potřebovat?!“

Maeve nechápala, proč k ní Beatrice může být při každém setkání tak krutá a bezcitná.

Ačkoli cestou sem s obavami přemýšlela o tom, že by Beatrice oslovila „mami“, nakonec to neudělala.

Seťala pěsti a podívala se na luxusní auta zaparkovaná před sídlem Sterlingových i na sváteční atmosféru na nádvoří. Předstírala, že je jí to jedno, zatímco si utírala obličej a ždímala zapáchající vodu z oblečení. „Nemůžu se přijít jen podívat?“

„Děláš to schválně, že?!“ Beatrice propukla v pláč. „Už jsou to tři roky! Od té doby, co ses vdala do rodiny Thorneových, ses ani jednou nevrátila! Tvoje mladší sestra je dnes konečně doma a ty už jsi tady, abys dělala problémy. To opravdu chceš, abych umřela?!“

Mladší sestra...

Maeve byla zaražená. „Vera je zpátky?“

Beatrice přikývla. V očích měla prosebný výraz, když žadonila: „Zrovna se vrátila. Prosím tě! Neukazuj se jí na oči, ano? To dítě je dobrosrdečné a citlivé a bojím se, že kdyby tě viděla, začnou ji napadat různé věci. Opravdu umřu, jestli ze sídla Sterlingových znovu odejde kvůli svému neopodstatněnému pocitu viny!“

Byla dobrosrdečná a citlivá, napadaly by ji různé věci a cítila by neopodstatněnou vinu.

To bylo naprosto zbytečné.

Maeve nechápala, jak Beatrice dokázala všechny tyhle nesmysly pospojovat dohromady. Vera, kterou k nim přivedli jako dítě, byla očividně tou, která jí ukradla všechno, co jí původně patřilo!

Její rodiče, její identitu... dokonce i její život.

Kdyby byla Vera opravdu tak dobrosrdečná, jak tvrdili, neschovávala by se za zády ostatních a nehrála by si na naprostou oběť!

Místo toho se Maeve stala terčem veřejné kritiky.

Maeve však věděla, že její matka jejím slovům nikdy neuvěří. „Nebudu dělat problémy, ale dnes musím jít dovnitř do sídla Sterlingových.“ Byla promočená, ulepená a strašně smrděla.

Vera jí byla ukradená. To, co ji zajímalo, byl skutečný důvod jejího a Vaughnova rozvodu.

Chtěla jít dovnitř a najít stopy, které tak zoufale potřebovala.

Beatrice nečekala, že Maeve bude tentokrát tak odhodlaná. Neměla čas na přílišné zdržování. Vera jí strašně chyběla a chtěla spěchat dovnitř, aby se s ní setkala. „Fajn! Můžeš jít dovnitř, ale nesmíš zasahovat do uvítacího banketu, který pořádáme pro tvou sestru.“

Maeve se podívala na ten náhlý výraz radosti na matčině tváři a v srdci pocítila nepopsatelný příval emocí. Myslela si, že s rodinou Sterlingových už skončila.

Proto je za ty tři roky ani jednou nenavštívila.

Nečekaně ji však při setkání znovu ranili.

Pomalu přikývla. „Dobře.“

Beatrice si okamžitě oddechla. Pak radostně zavolala na služebné a řekla: „Rychle, prostřete pro Maeve stůl na dvorku.“

Služebná se zeptala: „A co jídlo?“

„Maeve je velmi rozumná. Nepotřebuje moc jíst, takže jí stačí jen trocha,“ odpověděla Beatrice lhostejně. Když uviděla tu podobu mezi Maeve a svým manželem, pocítila mírnou úzkost. Povýšeně si sundala plášť a hodila ho po Maeve. „Utři si vlasy. Jak můžeš vypadat tak špinavě?“

Nebylo to snad díky Beatrice, že vypadala špinavě?

Maeve se znovu zachvěly konečky prstů.

Nechápala, proč k ní její matka může být tak krutá, když ji tahle žena nosila devět měsíců pod srdcem. Naopak k Veře byla Beatrice ve všech ohledech ohleduplná a pozorná. Bylo to, jako by se Maeve měla ve třech letech opravdu ztratit. To byl její osud a bylo by pro ni nejlepší, kdyby se k rodině Sterlingových už nikdy nevrátila!

Maeve si pohladila břicho a v duchu si slíbila, že své dítě nikdy neopustí, natož aby dopustila, aby mu vlastní matka ubližovala.

Po chvíli Maeve viděla, že ji nikdo nesleduje, a tak opatrně přešla na přední dvůr.

I kdyby nezjistila důvod rozvodu, chtěla využít této příležitosti a podívat se na svou „sestru“ Veru. Veru, kterou nikdy nepoznala a kterou její matka všemožně milovala.