Obloha se změnila z fialové na sytou, temně černou jako modřina, když Dominicovo auto vjíždělo zpět na nemocniční parkoviště.

Tiché předení motoru bylo jediným zvukem, který narušoval noční ticho. Chvíli tam jen seděl, prsty svíral volant a tep měl klidný, ale těžký vahou toho, co právě udělal.

Slabý pach železa mu stále ulpíval na rukou, bez ohledu na to, kolikrát si je umyl. Vždycky to tak bylo.