V pokoji bylo opět ticho, až na tiché bzučení přístrojů a rytmické odkapávání infuze. Serena ležela podložená hromadou polštářů a pohledem stále visela na zavřených dveřích.

Ozvěna bratrova hlasu – ostrého a ochranitelského – jí stále slabě zněla v mysli, ale nejvíce v ní přetrvávala tíha vyčerpání, která jí doléhala na hruď.

Pak se dveře opět tiše otevřely a dovnitř vstoupil Dominik.

Teď vypadal