To slovo zní z těch sladkých růžových rtů mnohem drsněji. Ze rtů, které chci pozřít jako nějaké vzteklé zvíře.

Ve chvíli, kdy spatří blížící se záři světlometů, sebou trhne. Natahuje krk ke straně a mžourá do tmy. Dnes večer je strašně neklidná.

„To je jen projíždějící auto.“

Její zamračení nepovoluje. Pohled má stále přilepený k vozu – který, musím uznat, jede vzhledem k tomu, že jsou v tuhle noč