„Dvě vteřiny.“

Rozhodl se být idiot.

Ruka mu vyletí ke zbrani, ale já už mám zamířeno. Stisknu spoušť a jeho přiškrcený výkřik se rozlehne prázdným parkovištěm. Neozbrojenou rukou si popadne pahýl pravého zápěstí a zvedne ho ke světlu. Krev z něj stříká na všechny strany.

Jak jsem řekl – jsem skvělý střelec.

Povzdechnu si, nechám zbraň viset u boku a líně se přiblížím. „Jsem zklamaný. Myslel jsem,