Ignoruje to. „Tvůj otec i já jsme si dělali hrozné starosti. Derek si dělal hrozné starosti. Že jsi ty děti vzala tak, jak jsi to udělala... Je to jejich otec!“

Ječí tak nahlas, že mě z toho bolí ucho. Rychle zkontroluji, jestli nikdo není poblíž – nemusím se vystavovat hanbě na více frontách – a pak ji dám na hlasitý odposlech.

„Zajímá tě vůbec, proč jsem ty děti vzala?“

„Na to neexistuje omluva.