Uběhne minuta, pak druhá, a Nora se stále nedostala k tomu, aby otočila první stránku. Vzhledem k tomu, jak moc se jí třesou ruce, si myslím, že vlastně nepřečetla víc než první řádek první strany.

„V-Viktore…“

„Noro.“ Masíruju jí dlaněmi paže a ťuknu čelem o její, aby se na mě podívala. „Dýchej, ptičko.“

„Jsou to moji rodiče, že jo?“ Netřesou se jí jen ruce. Hlas má taky nebezpečně roztřesený. „N