Prodíral jsem se mořem lidí, kteří se shromáždili na oslavu narozenin Silase, syna alfy Dominica. Byla to spíše dvojitá slavnost – jeho osmnáctiny a zároveň obřad dospělosti, kde mohl při troše štěstí a z vůle bohyně najít svou družku. Proto byl sál zaplněný členy z čerstvých smeček.

Můj vlastní obřad dospělosti byl ještě rok daleko a já si nebyl jistý, jestli se na něj mám těšit, nebo ne. Je to složitější, než si chci přiznat. Nevím totiž, kam nás zařadit nebo jak pojmenovat naše přátelství, protože o nás nikdo neví. I když mě ujišťoval o svých citech, nemůžu si pomoct a pochybuji.

Ale začal jsem ho mít rád a on mě má také rád. Nikdy mi to sice přímo neřekl, ale já to vím, což vysvětluje, proč mu na mně tolik záleželo.

Zavrávoral jsem dozadu a křečovitě sevřel tác s občerstvením, když jsem ucítil, jak mě někdo prudce zatahal za ruku. Otočil jsem se, abych viníkovi vynadal, ale zjistil jsem, že je to můj přítel. Drsně mě vlekl davem...

...táhl mě na naše tajné místo na dětském hřišti. Většina lidí se tajně schází v lese, ale pro nás, ve smečce plné vlků, bylo setkávání v lese riskantní. Jakýkoli člen smečky mohl pocítit potřebu vypustit svého vlka a proběhnout se, takže existovala téměř devadesátiprocentní šance, že na nás narazí.

Scházeli jsme se tedy v suterénu budovy u dětského hřiště. Hrubě mě vstrčil dovnitř a já zasténal bolestí nad otiskem jeho ruky, který mi zůstával na kůži jako modřina.

„To bolí,“

sykl jsem s mračením ve tváři a sledoval ho, jak přechází sem a tam v malém prostoru.

„Co se děje, proč jsi tak neklidný? Stalo se něco?“

zeptal jsem se ustaraně a vykročil k němu, abych se ho dotkl, ale on mou ruku prudce odhodil.

„Ne, ne, ne, ne, tohle se nemůže dít, to nejde. Nemůžeme být druzi. Ó bohyně, já jsem v hajzlu.“

Začal si pro sebe šeptat, ale já ho slyšel říct „druzi“. Počkat moment. Druzi... panebože, my jsme druzi. Dneska má osmnáctiny, jak jsem na to mohl zapomenout.

„Panebože, my jsme druzi?“

zeptal jsem se vzrušeně. Dávalo by to dokonalý smysl, kdybychom byli. Poskočil jsem a vítězoslavně se na něj usmál. On se však ke mně otočil s hlubokým mračením a nenávistným pohledem.

„Neslyšels mě? Tohle se nemůže dít! Nemůžeme být druzi,“

zavrčel a já udělal opatrný krok zpět, vyděšený jeho náhlým hněvem, protože na mě nikdy předtím nekřičel.

„Jak to myslíš, že nemůžeme být druzi, Gideone? Není to snad to, co jsme oba chtěli? Už nebudeme muset být od sebe nebo naše přátelství skrývat.“

zeptal jsem se na krajíčku slz, takovou reakci jsem od něj nečekal. Myslel jsem, že si rozumíme.

„To chceš ty, ne já, Kaelene. Nejsem gay, nemůžeme být druzi,“

odpověděl drsně s hlubokým zavrčením.

„Jak to myslíš, že nejsi gay? Já nebyl gay, ty jsi mě takovým udělal a teď popíráš, že jsi gay? Všechno, co jsi se mnou dělal, bylo gay, Gideone. Jak můžeš říct, že nejsi gay?“

vybuchl jsem a křičel na něj, zatímco jsem usilovně bojoval s pláčem. Než jsem si stačil uvědomit, co se děje, Gideon sevřel pěst, udeřil mě přímo do tváře a já zavrávoral dozadu a dopadl na zadek.

„Už nikdy na mě, ty omego, nezvyšuj hlas. Nejsem gay. Všechno, co jsem s tebou dělal, bylo jen z lítosti nad tvým ubohým, k ničemu se nehodícím já. Nejsem gay a nikdy nebudu.“

Odplivl si se zavrčením. Držel jsem se za tvář a slzy mi samovolně stékaly z očí. Už jsem to nedokázal udržet. Připadalo mi to jako zlý sen, ze kterého jsem se zoufale chtěl probudit. Tohle nebyl ten Gideon, kterého jsem znal.

Můj Gideon není agresivní, nikdy na mě nezvýšil hlas, vždycky mě utěšoval, když jsem měl v sídle smečky špatný den. Tenhle Gideon byl někdo úplně jiný.

„Řekni mi, co jsem udělal špatně, prosím, tohle nejsi ty, ty bys mě nikdy neuhodil,“

řekl jsem, vstal a vykročil k němu.

„Uhodil. A uhodím tě znova, jestli sakra neustoupíš,“

zavrčel na mě a já udělal pár vyděšených kroků zpět před aurou, kterou vyzařoval.

„Ale... my jsme druzi,“

zašeptal jsem slabě pro sebe. On na to zavrčel a já se kousl do chvějících se rtů.

„Už ne a nikdy nebudeme,“

odsekl a přistoupil ke mně.

„Já, GIDEON CROSS, tě odmítám, KAELENE VANE, jako svého druha a omegu, budiž mi Luna svědkem.“