Vyrůstat v tak obrovské smečce, jako je ta naše, s různými monogamními i polygamními rodinami, a vidět tu lásku, která z nich vyzařuje, způsob, jakým si vždycky kryjí záda a nikdy nezanedbávají žádného člena rodiny... pro někoho, jako jsem já, kdo vyrůstal bez jakékoli znalosti svého původu nebo příbuzných, to bylo těžké.

Část mého já ten pohled na rodinné štěstí zbožňovala a druhá část jim záviděla to, co měli a co mně chybělo.

A toužil jsem po dni, kdy budu mít rodinu, kterou budu moci nazývat svou, kterou budu milovat, zbožňovat a hýčkat. Chtěl jsem si vytvořit svou vlastní malou rodinu, která by mě milovala stejně jako já ji. To bylo to jediné, co jsem si přál a za co jsem se modlil, nikdy jsem nechtěl moc. Ale život umí být záludný.

Vyrostl jsem v sídle smečky, ale podle toho, co mi prozradili, jedna omega pár dní po smrti mé matky požádala Alfu o svolení se o mě starat.

O několik let později tato omega zemřela. Pamatuji si z té doby málo, byl jsem ještě batole. Ale matně si vzpomínám na chvíle, kdy mě Luna myla a ukládala do postele. Pak s tím přestala, ale nepamatuji si kdy ani proč.

Později se o mě většinou starala chůva, která pomáhala s dětmi, dokud jsem nebyl dost starý na to, abych si sám napouštěl vanu a vytíral podlahy v sídle. V deseti letech jsem začal občas pomáhat s drobnými pracemi v domě.

Mohl jsem chodit do školy, na rozdíl od ostatních omeg ve smečce, ale tyhle drobné práce byly mou platbou za vzdělání, jídlo a střechu nad hlavou, a v žádném případě jsem si na to nemohl stěžovat.

Bylo o mě částečně postaráno, jediné, co mi chybělo, byla vlastní rodina, ale těch pár lidí v sídle, kteří mi věnovali pozornost, se ke mně chovalo hezky. Tedy kromě dětí, které se mi občas smály kvůli mému oblečení.

Ve dvanácti letech jsem už byl na druhém stupni školy. Můj vlk se ještě neprojevil, protože mi zbývalo pár měsíců do třináctých narozenin, kdy jsem se měl poprvé proměnit, a já se na to moc těšil.

Jediným zklamáním byl fakt, že jsem po svých jedenáctých narozeninách přestal růst a přibírat na váze. Doufal jsem, že po proměně ještě vyrostu. U našeho druhu je to běžné; viděl jsem většinu kluků, jak po projevení svého vlka prudce vyrostli.

Jako Silas, syn našeho Alfy, a jeho kamarádi. Jejich obřad proměny proběhl před rokem a Silas teď vypadá jako šestnáctiletý, i když je mu teprve třináct.

Vyšel jsem z pokoje pro hosty, který jsem měl uklidit, a vracel se dolů do přízemí do kuchyně, abych dokončil svou práci dřív, než začne večeře, abych si mohl odpočinout a udělat si úkoly. Pobrukoval jsem si písničku, kterou jsem vždycky slýchal z pokoje budoucího alfy, a mával prachovkou v ruce, když jsem uslyšel hlasy vycházející zpod schodů, které vedly k alfovu apartmá.

Změnil jsem směr a vydal se k těm hlasům. Zaslechl jsem zvuk rány a zrychlil krok. Nahlédl jsem mezerou v zábradlí schodiště, abych zjistil, co se děje.

„Měla bys znát své místo a přestat být na obtíž. Vůbec nechápu, proč tě otec ze smečky nevyhodil.“

Silas, budoucí Alfa, si odplivl směrem ke své oběti a ta jen sykla. Natáhl jsem krk, abych viděl dotyčné do tváře, a zjistil jsem, že je to Rhiannon.

Dcera bety. Každý člen této smečky znal její příběh. Někteří říkali, že je pod kouzlem, jiní, že přinese smečce smůlu. Ale všichni ji znali už před tím incidentem s její neschopností proměnit se v den třináctých narozenin. Ze všech svých vrstevníků a přátel byla Rhiannon jediná, kdo se neproměnil.

Podle Alfy to bylo něco, co se v historii naší smečky nikdy nestalo. Možná by ji ze smečky vyhnali, kdyby její otec nebyl druhým v pořadí a její matka třetí, a kdyby oba nebyli blízkými přáteli Alfy. Místo toho ji Alfa degradoval na status omegy.

A od té doby, co začala pracovat v sídle smečky, si Silas vzal za úkol dělat jí ze života peklo.

Něco zamumlala v odpověď a sykla, když se pokusila od budoucího Alfy odejít, jenže on ji trhl zpět za vlasy. Lapl jsem po dechu nad jeho nepřátelským chováním. Silas vzhlédl, aby zjistil, odkud ten zvuk přišel, a já se prudce otočil a schoval se za zeď. Jakmile jsem slyšel, že se znovu věnuje Rhiannon, spěšně jsem odtamtud zmizel.

Je zvláštní, jak se lidé mění. Silas a Rhiannon bývali nejlepší kamarádi, dělali spolu skoro všechno a členové smečky tušili, že by z nich mohli být druzi. Jejich blízkost byla nepopiratelná. Je s podivem, jak se z drahého přítele stane vůdce těch, kvůli kterým se cítí pod psa jen proto, že se od nich liší.

Povzdechl jsem si a potřásl hlavou, když jsem vešel do kuchyně a poslal tichou modlitbu k Měsíční bohyni. „Drahá bohyně, ať uděláš cokoli, prosím, nedej mi vlka omegu,“ prosil jsem ji v duchu.

Ne že bych měl něco proti omegám, ale nechci se ocitnout v situaci, jako je ta Rhiannonina. Vím, že by nikdo ani nemrkl, kdybych se stal obětí šikany; nikdy nechci být v její kůži nebo si tím procházet. Pokud se k ní i její přátelé mohli otočit zády, jaký by byl můj osud, kdyby se ze mě vyklubala omega?

Nechci na to myslet. Povzdechl jsem si a vrátil se k mytí nádobí, když jsem ucítil, jak mi někdo trhl rukou. Talíř, který jsem držel, spadl na zem a roztříštil se na kousky.

„Alfo Silasi.“

Pozdravil jsem překvapeně a uklonil se, abych projevil úctu.

„To jsi byl ty u těch schodů, že jo?“

Zeptal se naštvaně a mně se rozšířily oči. Viděl mě? Zběsile jsem zavrtěl hlavou, bál jsem se promluvit. Byl jen o rok starší než já, a přesto nade mnou čněl, jako by mu bylo šestnáct. V tu chvíli jsem svému hlasu nedůvěřoval, a tak jsem se ani neobtěžoval otevřít ústa.

„Nemám rád, když mi někdo lže, mrňousi. Tvůj pach cítím všude kolem,“

řekl a já zběsile přikývl.

„Co jsi viděl?“

zeptal se. Znovu jsem zavrtěl hlavou a on zavrčel.

„Mluv. Jsi snad němý?“

zeptal se a já málem znovu zavrtěl hlavou, než jsem se v polovině pohybu zastavil.

„Nic jsem neviděl, Alfo,“

lhal jsem a doufal, že mi uvěří a prostě mě nechá být.

„To je podruhé za sebou, co mi lžeš. Nepokoušej mou trpělivost,“

zavrčel a já sklonil hlavu v podřízení.

„Odpusťte mi, Alfo, nechtěl jsem nic vidět,“ odpověděl jsem a on si povzdechl.

„Jestli o tom, cos dneska viděl, padne jediné slovo, skoncuju s tebou,“

pohrozil mi, když odcházel z kuchyně, a já si s úlevou vydechl... a v duchu se modlil, abych ho už nepotkal.