Pospíchal jsem se svou poslední povinností ve smečkovém domě, což bylo zametení a vytření celého desátého patra, než jsem měl jít posbírat odpadky na hřišti a uklidit suterén budovy u hřiště.

Málokdy musím během týdne pracovat tolik, ale naneštěstí mě Silas nějakým způsobem očernil a vedoucí omeg mi naložila hromadu úkolů. Nemohl jsem si stěžovat, protože jsem raději dělal tohle, než abych musel čelit alfu Dominicovi. Často jsem ho viděl vybuchovat a věřte mi, nebyl to pěkný pohled.

Unaveně jsem pohnul svaly, protáhl si krk a s nesmírnou úlevou si povzdechl, když jsem zavíral dveře od posledního pokoje v desátém patře.

Dobře jsem si uvědomoval, že moje úleva nebude trvat dlouho, protože mě čekala ještě dvě místa.

Gideona jsem pár dní neviděl. Sice slíbil, že u mě bude, až se budu poprvé měnit, aby mi pomohl, přesto jsem se na to netěšil.

Vážně mu chci věřit, ale část mě se tomu brání. A kdo říká, že se vůbec ukáže, když tu čtyři dny nebyl? Zítra mám narozeniny a v devět večer se mám poprvé proměnit ve vlka, a můj údajný přítel, který slíbil, že mě tím provede, nikde není. Ne že bych ho mohl jít hledat k němu domů.

Nikdo mi nemusel říkat, že by jeho rodiče nebyli nadšení, kdyby se jejich syn poflakoval se mnou. Už tak mu dávají dost zabrat za to, že se přátelí s Rhiannon. Kdyby věděli, že se stýká se mnou, rozpoutalo by se peklo.

Takže vím, že jít k němu domů je tabu. Poskakoval jsem po cestě k hřišti, kopal do kamínků a větviček a snažil se zaměstnat mysl náhodnými myšlenkami, abych se netrápil kvůli Gideonovi. Zvedl jsem hlavu, když jsem v dálce zaslechl prasknutí větvičky, a uviděl tu nechvalně známou Rhiannon, jak kráčí mým směrem s kapucí staženou hluboko do obličeje.

Když byla kousek ode mě, bleskla mi hlavou jedna myšlenka, ale hned jsem ji zapudil a opakovaně zavrtěl hlavou v nesouhlasu. Z mého pohledu jsem viděl, jak Rhiannon naklonila hlavu na stranu, nejspíš si říkala, co je to se mnou k sakru za problém.

Přestal jsem s tím a otočil hlavu na druhou stranu, když procházela kolem, aniž by mi věnovala pozornost. Spolkl jsem svou hloupou pýchu a na moment se zastavil.

„Ehm, Rhiannon,“ vyhrkl jsem její jméno trochu neohrabaně. Zastavila se, otočila se a upřela na mě prázdný pohled, přičemž gesto rukou naznačovalo dotaz, jestli opravdu volám na ni. Zhluboka jsem se nadechl a přistoupil k ní, pod jejím pohledem jsem se náhle cítil nesvůj.

„Já, no, jen jsem se chtěl zeptat, jestli jsi někde neviděla Gideona.“

Zeptal jsem se a díval se všude možně, jen ne do jejího prázdného pohledu bez jiskry. Naklonila hlavu na stranu, jako by zvažovala, jestli mi odpoví, nebo prostě odejde. Po chvíli otevřela ústa a její hlas... bože, její hlas byl tak čistý a jemný, a přesto zněl tak nuceně.

„Proč se ptáš?“

řekla a já se v duchu proklel.

„Měl jsem mu něco doručit a neviděl jsem ho asi čtyři dny a já, no, nemůžu jít k nim domů, protože... zkrátka jsem jen chtěl vědět, jestli jsi ho někde neviděla, když k němu máš tak blízko a tak,“ řekl jsem a snažil se, aby se mi hlas netřásl. Několik sekund si mě měřila očima, než si povzdechla.

„Vím, že lžeš, ale dneska jsem ho vůbec neviděla. Viděla jsem ho včera na chvilku, měl hrozný naspěch a myslím, že v tom mají prsty jeho rodiče. Nevím, jestli to tvou zvědavost uspokojí,“ odpověděla, okamžitě se otočila na patě a odešla, aniž by čekala na mou odpověď. Zůstal jsem tam stát jako opařený a zíral za její odcházející postavou. V hlavě se mi honilo, jak sakra poznala, že jsem jí zrovna teď lhal.

Setřásl jsem ten divný pocit a zrychlil krok. Když jsem vyšel z té zalesněné části a došel k hřišti, snažil jsem se pracovat co nejrychleji, abych byl hotový včas a stihl se vrátit do smečkového domu, než se úplně setmí. Byl jsem v polovině sbírání odpadků na zemi.

Ucítil jsem v hrudi bolestivé bodnutí, po kterém jsem po tom náhlém nárazu padl na kolena. Zapřel jsem se pravou rukou o zem a levou si třel hruď v konejšivých kruzích, přičemž jsem tichounce sténal bolestí.

O pár sekund později, když jsem si myslel, že je po všem, jsem se pokusil vstát, ale v momentě, kdy jsem chtěl narovnat nohy, jsem pocítil další bodnutí, tentokrát mnohem silnější než to předchozí. S výkřikem bolesti jsem se svalil k zemi. Oči se mi zalily slzami z té intenzivní bolesti, kterou jsem v tu chvíli cítil. Zůstal jsem ležet a doufal, že to přejde, abych se mohl vrátit ke svým povinnostem.

Nehty mě pálily a já se zaryl do hlíny. Už jsem to dál neudržel. Prsty mi najednou praskly, ve stejnou chvíli jsem cítil, jak mi křuplo v páteři, a vykřikl jsem bolestí. Bezmocně jsem lapal po dechu, ruce jsem měl pokroucené a s hrůzou jsem sledoval, jak se kůže na mých prstech a dlaních loupe jako slupka od banánu a nahrazují ji chlupaté tlapky s nebezpečnými drápy. Těžce jsem oddechoval, hlavu mi rozbušila obrovská migréna a já se snažil odplazit někam do bezpečí.

Ještě nebyl čas a já nechápal, proč se musím proměnit o hodinu dřív, než nastanou mé oficiální narozeniny. Bolest trochu ustoupila a já se pokusil vstát v naději, že se odplazím zpátky do smečkového domu nebo do lesa.

Jakmile jsem se pokusil postavit na nohy, zakolísaly. Snažil jsem se udržet rovnováhu, ale zdálo se to marné a věděl jsem, že padnu obličejem k zemi, dokud jsem neucítil paži, která mě zachytila a vytáhla nahoru. Obklopila mě teplá vůně Gideona a já ani nevěděl jak, ale s úlevou jsem si vydechl.

Další vlna bolesti mě zasáhla v pase, jako by mě měla přelomit v půli. Šíleně jsem zařval a zaryl drápy do Gideonova ramene.

„Mám tě, mám tě. Drž se mě,“ řekl Gideon, přehodil si mou paži přes rameno a pomohl mi sejít do suterénu budovy u hřiště. Posadil mě, ujistil se, že se zády opírám o dřevěné stěny, a pomohl mi svléknout oblečení.

Sténal jsem a lapal po dechu, jak mi po těle začaly rašit chlupy a kosti jedna po druhé praskaly. Věděl jsem, že to pravé teprve začíná.

Sledoval jsem Gideona, jak se v tichosti svléká a pak si přede mnou kleká na všechny čtyři. Naznačil mi, abych udělal totéž, což jsem pomalu a bolestivě udělal.

Jak mi každá kost v těle praskala a zapadala zpět na své místo, Gideon se pomalu začal proměňovat ve svého vlka společně se mnou. Dokážu si představit, jak bolestivé to pro něj muselo být. I když se snažil, nedokázal tempo své proměny zpomalit a brzy se změnil ve vlka.

Kotník mi praskl a já bolestí zavyl. Gideonův vlk přiskočil k mému boku a začal mi olizovat kotník, na kterém už vyrašila srst a měnil se v tlapu. Po asi hodině křiku a vytí, lámání a skládání kostí.

Zatímco mě Gideon očichával a olizoval na každém kousku těla, konečně jsem se proměnil ve svého vlka. Oproti Gideonovi byl můj vlk mnohem menší a podle rozdílu ve vůni mi došlo, že jsem se proměnil v omega vlka. Nemohl jsem si pomoct a z hrdla mi uniklo žalostné kňučení. Ze všeho nejmíň jsem chtěl skončit jako omega.

Můj život je už tak dost ubohý, když jsem sirotek, a to, že jsem omega, to jen zhoršuje. Moje mysl zalétla k Silasovi a jeho partě; ti mi dají pořádně sežrat všechno, co jsem jim kdy řekl. A škola... budu muset přestat chodit do školy. Omegy v naší smečce nemají privilegium pokračovat ve vzdělání. Nemohl jsem jinak než pateticky kňučet, když jsem sledoval, jak se můj život kvůli jedné proměně úplně zastavil.

Gideon musel vycítit můj neklid, protože ke mně přišel a olízl mě za uchem. Jen jsem zahanbeně sklonil hlavu. Skrčil jsem se, schoval hlavu mezi tlapky a cítil jsem, jak Gideonův vlk udělal totéž. I když se se mnou můj vlk snažil komunikovat, nedokázal jsem to. Úplně jsem ho vytěsnil a odmítal cokoli říct. Prostě jsem nemohl. Tohle jsem si nepřál.

Ucítil jsem, jak se Gideon zvedá, a slyšel jsem praskání kostí doprovázené spokojeným zasténáním. Slyšel jsem, jak šramotí a hledá své oblečení, než ke mně přišel, dloubl do mě a já zvedl hlavu, abych se na něj podíval.

„Měl by ses dokázat proměnit zpátky do lidské formy, tady máš oblečení,“ řekl, položil ho přede mě a odvrátil se. S velkými obtížemi jsem se proměnil zpět. Poté, co jsem se oblékl, jsem se s poraženeckým povzdechem svezl na podlahu a Gideon si sedl vedle mě.

„Hádám, že tohle není to, co sis přál, ale ty.........................“

„Nedělej to, prosím, nedělej to,“ přerušil jsem ho a ze všech sil se snažil potlačit slzy.

„Budeš mi říkat, že být omegou není konec světa. Jenže to nedělej, protože pro mě to prakticky konec světa je. Už nikdy nebudu moct jít do školy, můj život v mžiku prostě skončil. Nikdy nebudu moct tuhle smečku opustit, protože bych se venku jako vlk omega samotář nedokázal ubránit. Navždycky zůstanu tady, budu drhnout podlahy ve smečkovém domě a nechat si líbit všechny sračky, co po mně Silas a jeho parta hodí, a nebudu s tím moct nic udělat kvůli své ubohé formě,“ řekl jsem a otočil se k němu. Slzy mi už samovolně stékaly po tvářích.

Vztekle jsem si utíral oči, naštvaný na to, jak je ubohé brečet kvůli takové maličkosti, i když to maličkost nebyla.

„Víš, já si hrozně přál a doufal, že budu delta vlk, abych mohl pilně studovat a odmaturovat s vyznamenáním, trénovat dnem i nocí, a až dostuduju, doufal jsem, že se dostanu na vysokou na kriminologii a sociologii. Potom, až bych dokončil školu, mohl bych konečně jít hledat své biologické rodiče. Měl jsem to všechno naplánované, jak jsem chtěl, aby to bylo. Chtěl jsem mít budoucnost, kterou jsem si sám vybral. Ale teď... teď je všechno pryč, nemám už v co doufat, na co se těšit. Můj život šel do kopru a je tak ubohé, že s tím nemůžu nic dělat,“ řekl jsem, zavřel oči a tiše plakal. Gideon se ke mně přisunul blíž, položil mi hlavu na rameno a jemně mě hladil po vlasech. Já jsem tiše vzlykal v ohybu jeho krku.

„Říkal jsi mi, abych to neříkal, ale musím, Kaelene. Být omegou pro tebe není konec světa, pokud ty sám nebudeš chtít. Jo, vím o všech těch omezeních, co s tím souvisejí, ale to by tě nemělo zastavit v tom, aby ses snažil jít za tím, co chceš. Nemělo by tě to zastavit. Nechci srovnávat, ale podívej se na Rhiannon. Tvoje situace je mnohem lepší než její. Poslechni mě, než začneš namítat. Ona ještě ani nemá vlka, a přesto jsem neviděl nikoho tak odhodlaného, jako je ona. Trénuje dnem i nocí, aby si vybudovala sílu. Jsi po mně druhý člověk, který o tom ví. A říkám ti, dává mi zabrat, jako by to nic nebylo, a přitom nemá vlčí sílu. Jsem si jistý, že kdyby měla zápasit se Silasem, zmlátila by ho na kaši. Říkám to proto, abych ti dodal sebevědomí. To, že jsi omega, neznamená, že nemůžeš trénovat a získat sílu. Konečně ti můžu být jako přítel víc užitečný.“

Gideon to dořekl a zvedl mi hlavu ze svého ramene, aby se mi mohl podívat do očí, zatímco jsem si utíral slzy.

„Za tu krátkou dobu, co s tebou trávím čas, vím, že nejsi slabý. Můžu ti pomoct s tréninkem. Možná nebudeš dost silný na to, abys porazil alfu, ale určitě by ses dokázal ubránit. Přemýšlej o tom, kdy by se ti to hodilo. Pomůžu ti trénovat stejně, jako se trénují smečkoví lovci a válečníci... a co se týče školy, s tím můžu pomoct taky. Pořád mám zápisky a učebnice z předchozího ročníku, ve kterém jsi teď ty. Můžu ti pomáhat se učením každý den po škole, když budeš mít volněji. S čímkoli si nebudeš vědět rady, s tím ti pomůžu, a uvidíme, kam nás to zavede. Jen věz, že máš mě a nemusíš si myslet, že tvůj život uvízl na mrtvém bodě,“ řekl Gideon a usmál se. Nemohl jsem mu být vděčnější, ale připadalo mi to neskutečné. Všechno, co řekl, znělo jako sen.

„Vážně si vážím toho, že bys pro mě tohle všechno udělal, ale jako bys na něco zapomínal. Myslíš, že by smečka schválila, kdybys dělal něco takového? Kdyby na to přišli, následky by byly zlé. A tvoji rodiče... říkal jsi, že neschvalují tvoje přátelství s Rhiannon, co tě vede k tomu, že by úplně nezešíleli, kdyby zjistili, že se kamarádíme my dva,“ ptal jsem se.

„Proto je nenecháme na naše přátelství ani na nic jiného přijít. Prostě se budeme setkávat na místě, kde nikdo ze smečky moc nechodí, jako tady v suterénu. Nikdo sem nechodí, ani štěňata. Můžeme si z tohohle místa udělat doupě. Budeme se tu scházet, trénovat a ty se tu budeš učit. Chodíš každý den uklízet hřiště. Já můžu přijít a uklidit to dřív než ty, a až skončíš s povinnostmi ve smečkovém domě, můžeš přijít sem,“ odpověděl Gideon. Znělo to jako dobrý plán, ale Silas, ten hajzl, mě bedlivě sleduje a jsem si jistý, že se to nakonec dozví.

„Je to moc riskantní. Co když mě budou ve smečkovém domě potřebovat a někdo zachytí můj pach až sem? To by bylo fakt zlé,“ řekl jsem a zavrtěl hlavou, snažil jsem se mu neprozradit, že mi Silas dýchá na záda.

„Brkačka, neboj se, dám ti něco, co ti pomůže zamaskovat pach, takže tě sem nikdo nebude moct vystopovat,“ řekl a já o tom přemýšlel, než jsem s porozuměním přikývl.

„Chceš už jít?“ zeptal se a já zavrtěl hlavou, že ne.

„Můžeme tu chvíli takhle zůstat? Tvoje vůně mě uklidňuje,“ odpověděl jsem a opřel si hlavu o jeho rameno.

„To jen dokazuje, že jsem anděl... Á, málem bych zapomněl, přinesl jsem ti dort a zmrzlinu. Zmrzlina už se asi roztekla, ale dort bude určitě ještě dobrý. Nechal jsem ho na lavičce, když jsem tě sem nesl,“ řekl Gideon, omluvil se a vyběhl ze suterénu ven pro ten dort. Snad tam ještě bude.

Zavřel jsem oči a opřel si hlavu o zeď. Ze všech sil jsem se snažil nemyslet na to, co přinese zítřek, až si ve smečkovém domě uvědomí, že jsem omega. Jen doufám, že mě budou jako obvykle ignorovat.