Clara vrhla opovržlivý pohled na Silase, který ještě nezaujal své místo na kolbišti, a poznamenala: „Podívejte se na pana Vanea. Od útlého věku ho trénovali elitní trenéři královské jezdecké lukostřelby. Jeho dovednosti jsou tak vybroušené, že se mu vyrovnají jen špičkoví atleti.
„Někdo jako ty, kdo pravděpodobně v životě neseděl na koni, nemá nejmenší šanci.
„Silasi, my nehrajeme stejnou ligu. Zrušila jsem naše zasnoubení, tak proč si prostě nevezmeš ten milion dolarů, který ti dlužím, a neodejdeš? Jaký má smysl snažit se zastínit pana Vanea? Je to směšné!
„Nechápu, proč si myslíš, že když se na mě pokusíš udělat dojem, budeš najednou lepší než pan Vane. Je to fantazie. I kdybys podal dobrý výkon, o někoho jako jsi ty bych ani pohledem nezavadila.
„Smiř se s tím – nikdy nedosáhneš úrovně pana Vanea. Každý žijeme v úplně jiném světě!
„Tady je jedna rada: Ještě není pozdě vycouvat. Pokud se to zvrtne, ani nebudeš vědět, co tě smetlo!“
Helena se přidala svým hlasem. „Silasi, vím o tvém bývalém zasnoubení s Clarou. Ty a my pocházíme z naprosto odlišných světů, tak se přestaň snažit vnutit do naší sféry.
„Znej své meze, nebo ze sebe nakonec uděláš jen hlupáka.
„Nevím, jaké máš spojení s rodinou Thorneových nebo proč tě jejich dědička nechává hazardovat s jejich padesátimiliardovou investicí.
„Ale věř mi, že pokud to zkazíš, Thorneovi si to nenechají líbit. Jen počkej a uvidíš...“
Silas neměl zájem s nimi diskutovat. Odpověděl klidně: „Claro, přeceňuješ svou hodnotu. Tvůj vzhled sám o sobě nestačí na to, abych se snažil na tebe udělat dojem.
„Místo toho bys měla začít vymýšlet, kde po zápase seženeš těch 300 milionů dolarů.“
V tu chvíli se Quentin, který už byl na kolbišti, naparoval v aréně jako vítězný hrdina. Jel na svém nádherném bílém koni a vychutnával si obdiv davu.
Zdálo se, že zapomněl na obrovskou sázku, která nad ním visela.
Když Helena viděla Quentinovo velkolepé představení a Silase stále čekajícího na okraji, odfrkla si: „Silasi, jsem si jistá, že ses nikdy takového sportu na této úrovni neúčastnil. Buď opatrný, nebo tě kůň kopne dřív, než zápas vůbec začne.“
Posměšky Clary a Heleny přilákaly pozornost okolních diváků.
Silas si jich nevšímal a vstoupil na kolbiště.
Ohlédl se na Claru a Helenu a řekl: „Máte pravdu. Tuhle takzvanou vysokou hru na jízdu a střelbu jsem nikdy nehrál.
„Ale držel jsem v rukou skutečné zbraně a čelil intenzivnímu boji, kde kolem mě létaly kulky.
„Pro mě je tohle ježdění a střílení jen triviální dětská hra.“
S těmito slovy ležérně zvedl z držáku luk, který vypadal, že je vyroben z tvrdé slitiny, a mírně ho ohnul, aby vyzkoušel jeho pevnost.
Luk se zkroutil v hromadu zohýbaného kovu.
Silas zavrtěl hlavou a hodil zničený luk k nohoum Clary a jejího doprovodu.
Jejich posměch utichl a oni jen zírali na zkroucený kov.
Silas na ně ukázal a řekl: „Mějte těch 300 milionů připravených. Vyzvednu si je po zápase.“
Poté se narovnal a sebevědomě kráčel k soutěžní aréně.
Raymond sledoval Silasovu odcházející postavu se zaťatými zuby. „Jak arogantní a neuctivé! Jsem zvědavý, jak se s tím vypořádáš, až prohraješ padesátimiliardový projekt Thorneových. Pak uvidíme, jestli budeš pořád tak drzý.“
Venku před arénou spočíval Viviennin pohled na Silasově vyrovnané, téměř dokonalé postavě, plný obdivu.
Na svěže zeleném poli Silasova atletická postava ostře vynikala mezi rozmazlenými bohatými dětmi a vyzařovala autoritu a sebejistotu.
Pravidla soutěže v jezdecké lukostřelbě byla přímočará: Každý soutěžící měl tři šípy.
Museli střílet na terče ze vzdálenosti 500 metrů během jízdy na koni.
Klíčová byla přesnost – každý zásah do středu znamenal deset bodů, zatímco minutí nulu.
Vítězem bude prohlášen soutěžící s nejvyšším celkovým počtem bodů ze svých tří šípů.
Silas si prohlédl luky v držáku.
Žádný nesplňoval jeho očekávání, a tak si jeden náhodně vybral, nasedl na koně a připravil se na soutěž.
Podle losu nastoupil jako první Quentin.
Když zazněl výstřel, Quentin pobídl svého nádherného koně vpřed s pozoruhodnou rychlostí, což vyvolalo jásot diváků.
Bylo zřejmé, že díky tréninku s elitními britskými královskými trenéry od útlého věku jsou Quentinovy dovednosti na špičkové úrovni.
Jeho pohyby byly plynulé a koordinace s bílým ořem bezchybná.
Jeho výkon byl vskutku působivý.
Nasadil šíp, zamířil a vypustil ho rychlým, silným pohybem.
Ze vzdálenosti 500 metrů letěl šíp rovně a přesně a zasáhl střed terče za plných deset bodů.
Se zbývajícími dvěma šípy Quentin pokračoval v jízdě v plném cvalu a každým výstřelem zasáhl střed.
V tomto kole dosáhl Quentin s celkem třemi šípy dokonalého skóre.
Clara, Helena a Raymond propukli v nadšený jásot. Vyhráli – pan Vane zvítězil! Sázka o tři sta milionů dolarů už nebyla problémem!
Navíc byli nečekaně na pokraji získání ekologického projektu Sundrop, vytouženého aktiva mezi elitou Brightwellu s ohromujícím padesátimiliardovým podílem!
I pouhý prodej tohoto podílu by mohl vynést stovky milionů!
Jejich vzrušení bylo hmatatelné, když pohlédli na Vivienne, která zůstala sedět a tiše sledovala zápas. Srdce jim bušila radostí.
Po tomto zápase ztráta padesátimiliardového projektu Sundrop jistě vyvolá hněv starého pana Thornea.
Scarlett, asistentka generální ředitelky Thorne Group, byla viditelně otřesená a nemohla se na Vivienne ani podívat.
Jak by mohl Silas v tuto chvíli situaci zvrátit a Quentina porazit?
Když Quentin za bouřlivého potlesku sesedl z koně, vykračoval si kolem Silase a provokoval ho: „Pane Sterlingu, omlouvám se, pokud jsem způsobil, že zápas vypadá tak jednostranně. Musím vám za to poděkovat!“
„Děkuji, že jste nám daroval padesátimiliardový ekologický projekt rodiny Thorneových. O něčem takovém se nám ani nesnilo, haha...“
„Pokud budete mít zájem, rád bych vás dnes večer pozval do nejlepšího nočního klubu v pavilonu Indigo. Jsem si jistý, že nic podobného jste v životě neviděl.“
Silas odpověděl mrazivým úsměvem. „Výsledky ještě nejsou konečné. Jak si můžete být tak jistý vítězstvím?“
Než mohl pokračovat, Helena vystoupila dopředu a ušklíbla se: „Jste slepý? Pan Vane zasáhl všechny tři středy. Jak si můžete pořád myslet, že máte šanci?“
Clara nevěřícně zavrtěla hlavou, ve tváři výraz plný opovržení. „Silasi, nemůžeš v tuhle chvíli prostě čelit realitě a zachovat si aspoň trochu důstojnosti?“
„Opravdu věříš, že má smysl pokračovat? Chceš, aby všichni byli svědky tvého ponížení?“
„Pan Vane už z tohoto zápasu udělal naprostou senzaci. Co se ještě snažíš dokázat? Je to marné!“
Quentin postoupil vpřed s okatým pocitem nadřazenosti a řekl: „Ó, zápas ještě neskončil. Musíme zajistit, aby prohrál s grácií, koneckonců, haha...“
„Zůstaňme všichni v klidu a podívejme se, jak si tento takzvaný expert z prostého světa povede na hřišti.“