Brzy jsem pod sebou pocítila měkkost postele. Několikrát jsem zamrkala, ale pořád jsem skoro nic neviděla. Okraje mého vidění byly tmavé, zatímco zbytek byl extrémně zakalený, sotva natolik jasný, abych rozeznala tvary dvou lidí stojících blízko mě.

„Co se děje? Kde to jsem? Proč nevidím?“ ptala jsem se v panice.

„Slečno Reignová, jsem doktorka Elena. Starala jsem se o vás poslední dva dny, co jst