Elowen věděla, že Isla bude proti jejímu odchodu, ale v sázce byl život její matky. Sestry zmínily, že Isla má nastoupit do služby až za osm hodin. Elowen nemohla čekat. Rozhodla se tedy podepsat revers a odejít z nemocnice na vlastní nebezpečí.

Po odchodu z nemocnice se Elowen zastavila v domě své matky, aby se osvěžila a převlékla. Později dorazila do Ashford General Hospital.

„Jsem v hale. Kde jsi?“ zeptala se Elowen Juliana po telefonu.

„Na oddělení JIP,“ odpověděl Julian chladně. „Dělej.“

Během čtyř let manželství s Julianem si Elowen vydělala hodně peněz, když vedla designový tým jejich společnosti. Hodně jich však také utratila za svou matku.

Genevieve Everleighová byla svobodná matka, která přinesla mnoho obětí, aby Elowen vychovala. Když Elowen začala vydělávat slušné peníze, koupila své matce dům, auto, šperky a další luxusní věci. Elowen měla také své vlastní investice. Co se týče majetku, mohla by nemocniční účty pokrýt sama, ale chyběla jí hotovost, takže Julianovo zaplacení účtu bylo nejrychlejším řešením.

Když Elowen dorazila na JIP, uviděla Juliana a jeho matku, jak stojí v čekárně. Zavrtěla hlavou a vykročila k nim.

Naštěstí nikdo nebyl poblíž. Julian jí okamžitě podal rozvodové papíry. „Podepiš to a já zaplatím účet za nemocnici tvé matky.“

Elowen na sobě cítila Julianův zvědavý pohled, zatímco jeho matka Eleanor na ni zjevně dýšila nenávist. Elowen vzala dokument, našla si místo k sezení a pročetla si podmínky. Byla šokována jeho rozhodnutím — bral si zpět všechny její podíly!

Elowen svraštila obočí. Vyjasňovala si: „Ty si bereš zpět mé podíly?“

„Já jsem tu společnost financoval,“ vysvětlil Julian. „Dal jsem ti ty podíly, takže si je můžu vzít zpět. Jako součást rozvodového vyrovnání dostaneš pět milionů dolarů a já uhradím nemocniční účet tvé matky až do dnešního dne.“

Elowen se zhluboka nadechla. Jistě, do společnosti neinvestovala žádné peníze, ale vložila do ní spoustu krve, potu a slz. Reagovala: „To může být pravda, ale nemůžeš popřít, jak jsem k úspěchu firmy přispěla.“

„Kdo to říká? Jsi pouhá návrhářka šperků. Můj syn si může kdykoliv najmout jinou. Tu pozici ředitelky jsi dostala jen proto, že jsi Julianova manželka!“ řekla Eleanor Vanceová drsným tónem.

Eleanořina nechuť k Elowen pramenila z Julianových investičních rozhodnutí. Vždycky chtěla, aby investoval do filmů a nemovitostí, ne do šperků. Elowen však vždycky snila o tom, že se stane návrhářkou šperků, a tak pro ni Julian tu šperkařskou firmu založil.

Protože Elowen a její tchyně nebyly zrovna v dobrých vztazích, už ji nepřekvapovalo, že starší paní Vanceová stojí na straně Julianovy milenky.

Elowen si pročetla další podmínky ve smlouvě. Když skončila, zašklebila se a řekla: „Chceš, abych se vzdala všech nároků na své předchozí návrhy? Přestože jsou to mé návrhy?“

„Jsou to návrhy společnosti, Elowen. Jako zaměstnankyně patří veškerá tvá práce firmě,“ opravil ji Julian. „A kromě toho bude nutné, abys dostala výpověď, Elowen.“

„Oba víme, že v naší situaci by to nikdy nefungovalo,“ popsal. „Další část dohody bude zahrnovat odškodné ve výši sto tisíc dolarů za tvou výpověď.“

„Přemýšlej o tom, Elowen. Poté už spolu nebudeme mít nic společného,“ uzavřel Julian. „Já se ve svém životě posunu dál a ty bys měla taky.“

„Pořád to bolí,“ uvažovala Elowen. Bez ohledu na to, jak moc o tom Elowen přemýšlela, bolest v jejím srdci přetrvávala. Uznala však, že Julian má pravdu. I když měla pocit, že za své návrhy šperků nedostala zaplaceno dost, chtěla tohle mít za sebou. Byla to příležitost, jak přerušit veškeré vazby s Julianem a jeho rodinou.

Elowen se zhluboka nadechla. Zavřela oči a soustředila se na svůj hněv. Julian jí způsobil citové trauma a srazil ji na zem kvůli své milence. Způsobil její potrat.

Když Elowen otevřela oči, po tváři jí stekla slza. Dívala se přímo do Julianových očí a s přesvědčením řekla: „Lituji všeho. Lituji, že jsem tě milovala a že jsem si tě vzala. Máš pravdu. Nechci s tebou mít nic společného. Nenávidím tě. Tak je to lepší.“

Elowen si všimla šoku v Julianově tváři. Nedala mu však šanci zareagovat. Podepsala své jméno i na ostatní kopie dohody.

Julian jí později rozpačitě podal šek, který si Elowen strčila do kabelky. Zvedla se ze židle a vyžádala si: „Teď zaplať poplatky nemocnici, Juliane. Od dnešního dne jsme pro sebe cizí lidé.“

Poté, co opustila Juliana a Eleanor, šla Elowen rovnou na JIP. Svíralo se jí hrdlo, stále ještě zraněné ze setkání s manželem. Jakmile však uviděla svou matku, pocítila úlevu. Rozplakala se. Její matka byla skutečně vzhůru a už nebyla připojená na ventilátor.

Genevieve měla zvednuté ruce a natahovala se k Elowen.

„El —“ Genevieve se pokusila promluvit, ale nevyšla z ní žádná slova.

„Nehýbej se, mami. Buď v klidu,“ řekla Elowen, než svou matku objala. „Jsem tady. Jsem tady. Neopustím tě. Brzy se uzdravíš. Budeme zase spolu.“

Za Elowen lékař vysvětloval: „Protože jsme ji právě odpojili od ventilátoru, potrvá několik dní, než se jí vrátí hlas.“

„Už jsme jí vysvětlili, co se stalo. Zatím reaguje, přikyvuje a pláče. Takže své situaci rozumí. Prostě jen potřebuje víc času, aby nabrala sílu,“ dodal lékař.

Elowen dál držela svou matku. V tu chvíli si říkala, že je to tak v pořádku. Přišla o manžela i o dítě, ale měla zpátky svou matku. Předpokládala, že je to způsob, jakým jí nebe vrací něco, co ztratila, a její matka byla víc než dost.

Zatímco jí po tvářích dál tekly slzy, Elowen řekla: „Děkuji! Děkuji za matčino uzdravení.“

***

O několik hodin později.

„Paní Vanceová —“

„Prosím, přestaňte mě tak oslovovat. S Julianem jsme se už rozvedli,“ vysvětlila Elowen doktoru Vaughanovi.

„Ach, to mě mrzí,“ odpověděl lékař.

Před pokoji JIP doktor Vaughan probíral léčebný plán Genevieve: „Vaší matce nasadíme šetřící dietu: vodu a jídlo na bázi gelu, ale většinu výživy bude stále dostávat infuzí. Velmi mě však znepokojuje rehabilitace. I když nabízíme základní rehabilitaci, naše nemocnice není plně vybavená. Vřele doporučujeme převézt vaši matku do Sterling Memorial Center. Mají tam nejlepší lékaře a špičkové vybavení.“

Na lékařův návrh Elowen odpověděla: „Myslím, že to je také dobrý nápad.“

Když lékař odešel, Elowen zavolala Isla. Řekla: „Elowen, jak jsi mi to mohla udělat? Copak si neuvědomuješ, že mě za to, že jsi opustila nemocnici, můžou vyhodit?“

„Islo, nevyhodí tě. Podepsala jsem revers,“ odpověděla Elowen. „Poslala jsem ti všechny podrobnosti v SMSce. Moje máma je vzhůru. Potřebuje mě.“

„Ne, o to nejde! Šéf mě vyhodí! Byla jsi v mé zodpovědnosti!“ řekla Isla a pak do telefonu předstírala pláč.

„Šéf?“ zeptala se Elowen. „Myslíš Alarica Sterlinga? Nebuď směšná, Islo. Proč by to dělal?“

„On — on,“ na druhé straně Elowen slyšela mužský hlas mluvící s Islou a předpokládala, že je to Alaric. Když se Isla vrátila k telefonu, řekla: „Pan Sterling vzkazuje, že se vrátil do nemocnice, aby si vybral laskavost, kterou jsi mu slíbila.“

„Laskavost?“ pomyslela si Elowen. Pak si vzpomněla, jak o tom včera večer mluvili.

„Aha, chápu.“ Elowen polkla. „Neutíkám. Jen jsem potřebovala vidět svou mámu. Právě teď je ona to jediné, co mi zbylo, Islo.“

Než se Elowen nadála, mluvil s ní po telefonu Alaric. Jeho hlas byl hluboký, když řekl: „Sejdeme se za půl hodiny v The Grand Meridian. Je to důležité.“

***

O půl hodiny později seděla Elowen u stolu naproti Alaricu Sterlingovi.

Jako obvykle Alaric vypadal jako síla, se kterou je třeba počítat, přestože seděl na invalidním vozíku. Byl neuvěřitelně pohledný. Jeho tvář byla velmi souměrná, s ostře řezanou čelistí, dlouhým a špičatým nosem a pronikavě šedýma očima.

Navzdory tomu, že byl obdařen krásným vzhledem, vyzařovala z něj autoritativní aura. Jeho pohled byl intenzivní a neochvějný, odrážející sílu jeho charakteru.

Slyšel o všem, co se jí ten den stalo: o podpisu rozvodu, o matčině probuzení i o potenciálním převozu do jiné nemocnice. Odpověděl: „Nechám svého asistenta, aby co nejdříve zařídil převoz tvé matky do Sterling Memorial Center.“

„Nemusí to být hned. Moje matka nebude na rehabilitaci připravená dřív než za pár dní,“ řekla Elowen. „Ale jsem vám velmi vděčná za pomoc. Určitě se vám za vaši laskavost odvděčím.“

„Chci od tebe jen jednu laskavost,“ řekl Alaric. V tu chvíli vypadal chladně a nedával najevo své vnitřní myšlenky.

„Ano, co je to? Cokoliv,“ nabídla Elowen ochotně.

Alaric se Elowen podíval do očí a prohlásil: „Až bude tvůj rozvod pravomocný, vdej se za mě.“

Elowen spadla čelist a oči se jí rozšířily šokem. „C-cože?“