V šest hodin ráno přišla Isla nejprve za Elowen. Oznámila jí: „Julian mě požádal, abych se podívala na jeho... na jeho...“

Isla nedokončila větu, protože Elowen pokračovala: „Na Siennu? Požádal tě, ses podívala na Siennu?“

Elowen se zamračila při pomyšlení na to, jak ji Julian včera večer obviňoval. Ani ji nechtěl vyslechnout. Potom tiše odpověděla: „Měla bys jí pomoct, jakkoliv to půjde.“

„Nenávidím ho a tu jeho nevinně vyhlížející milenku nenávidím ještě víc, ale to neznamená, že by nenarozené dítě mělo být zbaveno nejlepší lékařské pomoci. Vím, že jsi teď jedna z nejlepších mladých lékařek, Islo,“ řekla Elowen. „Takže bys měla. Doufám, že mi aspoň dá pokoj.“

Elowen viděla Islin komplikovaný výraz. Isla si povzdechla a odpověděla: „Jsi opravdu dobrý člověk, Elowen. Můj bratranec si tě nezaslouží.“

Isla udělala pár kroků zpět a řekla: „Raději už půjdu.“

„Islo?“ zavolala Elowen.

Elowen se podívala dolů, odmlčela se a uvažovala. Potom se rozhodla: „Už nechci mít s Julianem nic společného. Já — myslím, že mu o tom potratu nemusíš říkat. Jemu — jemu je to jedno.“

Pomyšlení na manželova slova z minulé noci vehnalo Elowen slzy do očí. „Chtěli, abych z rodiny odešla, aniž bych dělala Sienně a Julianovi potíže, tak to udělám.“

„Jsi — jsi si jistá, Elowen?“ zeptala se Isla.

Elowen přikývla. Řekla: „Nechci, aby se Julian vracel, aby byl zmatený nebo cítil vinu. Chci ho mít ze svého života pryč, takže také nechci, aby věděl, že jsem potratila.“

„Možná mu to v budoucnu řeknu. Nevím,“ zamumlala Elowen. „Pro teď už nechci být jím ani jeho rodinou obtěžována.“

Isla váhavě odpověděla: „Dobře. Rozumím. Pokusím se to udržet v sobě.“

***

„Ráda vás poznávám, doktorko Islo,“ pozdravila Sienna Lennoxová. Měla tak laní oči, že by si každý myslel, že je nevinnost sama.

Isla stála před Siennou v nemocničním pokoji ve všeobecné nemocnici v Ashfordu a nemohla si pomoct, aby si nepomyslela: „Je tak mladá — dítě! Z Juliana se stal ‚sugar daddy‘!“

„Ahoj, Sienno. Jsem tu, abych tě zkontrolovala,“ odpověděla Isla.

Před mladým lékařem, Julianem a Eleanor Vanceovými si Isla prostudovala Sienninu lékařskou dokumentaci. Po půl hodině vydala pokyny: „Předepíšu dydrogesteron a progesteronové gely spolu s jejími prenatálními vitamíny, aby se posílila děložní sliznice. To udrží dítě v bezpečí. Musí mít v nemocnici měsíc přísný klid na lůžku s nepřetržitou péčí sestry, a bude potřebovat pravidelné ultrazvuky pro sledování dítěte a stavu její dělohy.“

„Je — je to nutné?“ zeptala se Sienna slabě. „Chci jít domů.“

„Chceš, aby to dítě žilo, že?“ zeptala se Isla Sienny.

Sienna stydlivě přikývla a řekla: „Ano, ano, samozřejmě.“

„Tak dělej všechno, co řeknu,“ odpověděla Isla.

Pravdou bylo, že Isla si myslela, že dítě je mimo nebezpečí. Pokyny Alarica Sterlinga však byly jasné: toto dítě v Siennině lůně musí žít. Možná tedy své lékařské nařízení trochu nadsadila.

Když si navíc všimla, jak je dívka emociálně rozrušená kvůli falešnému traumatu, které si sama vytvořila, otočila se Isla k Julianovi. Navrhla mu: „Juliane, musíš být s ní, abys ji citově podpořil. Pokud je tohle dítě důležité, musíš mu věnovat svůj čas. Nesmí se cítit deprimovaná nebo smutná.“

„Můj syn si čas udělá,“ řekla Eleanor. Podívala se na Juliana a potvrdila: „Že ano, synu?“

Isla nasadila falešný úsměv a řekla: „Budu Siennin stav koordinovat s ošetřujícím lékařem.“

„Snaž se jíst zdravě, Sienno,“ oslovila Isla Julianovu milenku a pak připomněla bratranci: „Dohlédni, aby měla všechnu potřebnou výživu.“

„Dohlédnu. Děkuji, Islo, že jsi za Siennou přišla,“ řekl Julian.

Isla vycházela z pokoje s mladým lékařem, když za ní Julian vyběhl. Řekl: „Islo, moc ti děkuji.“

„Nechtěla jsem, Juliane, ale —“ Isla se odmlčela. Náhle si vzpomněla na to, co jí Elowen řekla o tom, že má před Julianem ten potrat tajit.

Rozhořčeně si povzdechla a řekla: „Nepochopím tě, Juliane. Proč vyměňuješ Elowen za tohle dítě? Jsi s ní ženatý čtyři roky a znáš ji už od vysoké. Je to proto, že je mladá? Je to ten sex? Sienna ani nedokončila vysokou školu, zatímco Elowen je úspěšná návrhářka šperků! Jak můžeš vyměnit steak za levné hovězí z plechovky?“

„Přestaň s tím!“ řekl Julian rozzlobeně. „Dávej si pozor na to, co říkáš. Sienna má větší potenciál, než si myslíš. Jen neměla stejné příležitosti jako Elowen.“

„Sienna je nevinná,“ trval na svém Julian. „Nechtěla být součástí tohohle všeho, ale otěhotněla. Potřebuje mou podporu, takže musím převzít zodpovědnost. Navíc mi Elowen nemohla dát dítě, tak mě přestaň zpovídat a prostě mě podpoř —“

„Ty nevíš, co —“ Isla se zastavila, pamatujíc na svůj slib Elowen. Mělo smysl Julianovi říkat, že právě zabil svého syna? „Přísahám bohu, Juliane, že toho budeš litovat —“

„Pane Vancei?“ Isla už byla jen krůček od toho, aby Julianovi řekla pravdu o Elowenině potratu, ale někdo jejich prudkou výměnu názorů přerušil.

Mladý lékař přistoupil k Julianovi a oznámil: „Pane Vancei, slečna Everleighová se probrala. Co jí mám říct?“

Julian ztuhl. Polkl a odpověděl: „Musíte zavolat Elowen —“

„Genevieve se probrala?“ Eleanor Vanceová vyšla z pokoje, když zaslechla ten rozhovor. „Konečně! Už jsme za ni utratili příliš mnoho peněz!“

Isla už s Julianem mluvit nestihla, protože její teta Eleanor Juliana odtáhla stranou a začali o něčem zjevně důležitém debatovat. Ať už mluvili o čemkoliv, Isla zahlédla v tetiných očích náznak zášti.

„Slečna Everleighová? Genevieve Everleighová?“ Isle to v hlavě svitlo, když si vzpomněla, že je to matka Elowen.

Genevieve Everleighová měla před pěti měsíci autonehodu a od té doby byla v kómatu. To byl důvod, proč byla Elowen tak zaneprázdněná. Možná byla příliš vytížená návštěvami matky a péčí o její potřeby, a tak si Elowen nevšimla známek Julianovy zrady.

***

V Sterling Memorial Center Elowen bez nadšení jedla nemocniční jídlo. Měla salát coleslaw a hovězí steak. Přestože jídlo vypadalo lákavě, zdálo se jí naprosto bez chuti. Srdce ji stále bolelo ze všeho, co se v jejím životě dělo.

Elowen zazvonil telefon. Zvedla ho, a když uviděla jméno, zpanikařila. Byl to lékař její matky!

„Haló, doktore Vaughane? Jak je na tom moje máma?“ zeptala se Elowen do telefonu.

„Paní Vanceová, vaše matka se dnes probrala z kómatu. Ptala se po vás. Musíte ji vidět. Její zotavení na tom závisí. Prosím, paní Vanceová, je to důležité,“ řekl lékař.

Elowen se po té zprávě okamžitě rozplakala. Její manželství sice zkrachovalo, ale alespoň její máma byla teď vzhůru. Odpověděla: „Děkuji! Děkuji! To je skvělá zpráva. Děkuji, že jste mi zavolal, doktore Vaughane.“

„Není zač, paní Vanceová. Je tu jen jeden problém,“ prozradil lékař.

„O co jde?“ zeptala se Elowen, stále vzlykající.

„Vaše matka potřebuje doplnit léky, ale váš — váš manžel, pan Vance? Nezaplatil za lékařské poplatky vaší matky už tři měsíce a řekl, že to neudělá. Prý si chce nejdřív promluvit s vámi,“ pokračoval lékař, což Elowen šokovalo.

Elowen se při těch slovech zachvěly rty. Pomyslela si: „Julian tři měsíce neplatil? Jak to mohl udělat?“

„Paní Vanceová?“ zopakoval lékař.

„Jak to, že jste mi to nikdy neřekl, doktore?“ zeptala se Elowen.

„Pan Vance vždycky slíbil, že zaplatí, a výslovně nařídil, abychom vám to neříkali, až do dneška, kdy jsem se s ním setkal,“ odpověděl lékař.

Elowen cítila, jak se jí srdce znovu svírá. Co proboha Julian dělal s penězi určenými na matčinu nemocnici?

Měli s Julianem společnou firmu. Tedy technicky to byly jeho peníze, ale Elowen podnik spoluspravovala. Společně vytvořili Juel Jewelry & Couture. Julian byl generálním ředitelem, zatímco Elowen byla kreativní ředitelkou. Julian jí dal podíly ve firmě a jako manželé se dohodli, že budou nemocnici platit z Eloweniných podílů na zisku. Kam se tedy ty peníze poděly?

Srdce jí divoce bušilo, když odpověděla: „Doktore, nechte mě nejdřív Julianovi zavolat, protože ty platby měl provést on.“

„Dobře, paní Vanceová. Počkám na vaši odpověď. Víc než cokoliv jiného teď vaše matka potřebuje vás pro své vlastní uzdravení,“ navrhl lékař na druhé straně.

Elowen přikývla. Odpověděla: „Rozumím. Budu tam.“

Po ukončení hovoru kontaktovala svého manžela Juliana. Když to zvedl, Elowen se stroze zeptala: „Proč jsi nezaplatil účet za máminu nemocnici?“

„Chtěl jsem zaplatit, ale byl jsem zaneprázdněný,“ odpověděl Julian. „Zaplatím to okamžitě, jakmile dnes podepíšeš rozvodové papíry. Naši právníci mi ty dokumenty nesou. Kde jsi?“