Pohled Alfy Kaelena

Zatraceně! Ten hajzl Malachi mě poslední dobou fakt vytáčí. Je to už potřetí tenhle měsíc, co ten nenasytný parchant zaútočil na mou smečku ve snaze zmocnit se našich krystalových dolů. Musím mu nechat, že se snaží, ale jsem příliš velký parchant na to, abych nechal někoho brát si to, co je moje. A věřte mi, smečka Shadowrock a všechno v ní patří mně.

„Si, zajistily hlídky hranice?“ promluvil jsem k svému Betovi skrze mentální pouto. Silas je můj Beta, ale taky můj nejlepší kamarád už od dětství. Nikdo mě nezná líp a nikdo nerozumí mému uvažování tak jako on. Když vyrůstáte vedle stejného člověka a projdete si společně vším od dospívání přes pubertu až k dospělosti, nemůžete ho neznat jako své vlastní boty.

„Jo, Alfo. Hranice jsou zajištěné. Hlídky hlásily, že ten parchant Malachi vtrhl dovnitř se čtyřiceti svými bojovníky. Protože byli na hlídce jen tři strážní, došlo k poškození plotů na okraji území. Už objednávám materiál na opravu, měl by tu být ráno.“

Kvůli tolika útokům toho hajzla během jednoho měsíce je potřeba spousta oprav. Ještě že moje smečka patří k nejbohatším v jihozápadním regionu. To je taky důvod, proč ten čůrák chce moje doly.

„Průběžně mě informuj. Dnešní noc a celý příští týden ztrojnásob počty hlídek. Musíme mít jistotu, že je všechno zpevněné, než je budeme moct zase omezit,“ řekl jsem mu.

„Už se stalo, Alfo. Hlídky budou těsnější než poprvé u vlkodlačice.“ Slyšel jsem v jeho hlase úšklebek; jako by věděl, že přesně tohle budu chtít. „Mimochodem, pořád jdeš dneska večer ven s Kassií?“

„O čem to mluvíš?“ Kassiu nemůžu vystát. Ta vlkodlačice usiluje o pozici Luny už posledních pět let. Nemám o ni ani ten nejmenší zájem. Není to moje osudová družka. Nechápejte mě špatně. Je mi třicet a svou družku hledám už od té doby, co jsem se před dvanácti lety stal Alfou, ale i chlap má své potřeby. Měl jsem ženy, které pro mě byly jen formou uvolnění, ale s žádnou jsem nebyl dvakrát. Užili jsme si společnou hodinku a pak si šel každý svou cestou – ani jedna strana nechtěla nic víc než se dobře pobavit bez závazků. Taky vždycky používám ochranu. Čert mě vem, jestli mě nějaká ženská zkusí donutit k partnerskému poutu nebo bude tvrdit, že jsem otec jejího dítěte.

Snažím se být tím jižanským gentlemanem, jak mě máma vychovala, ale vážně – Kassie bych se nedotkl ani cizím pérem. Je to prostě jedna velká potíž. Jediný důvod, proč ji trpím nablízku, je ten, že jsem Betovi mého zesnulého otce na jeho smrtelné posteli slíbil, že na jeho dceru dohlédnu. Ona si to „dohlédnutí na dceru“ nějak přetransformovala na „udělat z dcery svou Lunu“. To se NIKDY nestane. Jediná žena, která bude mou Lunou, je moje osudová družka.

„No, říkala, že vy dva jdete dneska večer na rande na nějaké představení. Tvrdí, že jsi všechno zařídil. Chceš jí předvést soukromou show, Alfo?“ rýpal můj Beta a snažil se zachovat vážnou tvář.

„Mám tě praštit, Si? Nic jsem s tou její šílenou hlavou neplánoval a ani nebudu. Vážně musím vymyslet, co s ní udělám, aby se zabavila a dala mi pokoj, než ji zabiju. Je otravná jako prase.“

„Zní to, jako by si chtěla zahrát na ‚připíchni vlkodlačici na Alfu‘,“ uchechtl se Si, když ke mně přišel. „Mám říct některé z omeg, aby ti připravila oblek?“

„Chceš jít příští týden na hlídky? Jsem si jistý, že Maisie by byla ráda, kdyby měla celé patro pro sebe, zatímco já tě uštvu,“ řekl jsem s hrozivým úšklebkem.

„Takže omega s žehlením obleku nebude. Rozumím. Teď mě omluv, čeká na mě krásná družka a prosí mě, aby ji její milující druh trochu poškádlil,“ zasmál se. Jen jsem se na něj uchechtl. „Vypadni už, Si. Pozdravuj ode mě Maisie.“

Otočil jsem se k domu smečky za Siem, který vyběhl napřed. Povzdechl jsem si a držel stabilní tempo. I když jsem měl za Siho radost, že svou družku našel tak brzo, nemohl jsem se ubránit mírné závisti. On má někoho, kdo na něj večer čeká, zatímco já se vracím do prázdného apartmá. Můj Gamma taky našel svou družku brzo. Oba jsou na svých patrech se svými polovičkami. Nemohl jsem si pomoct, ale v hrudi mě píchlo u srdce z té osamělosti, kterou každou noc cítím. Někdy ve svém apartmá ani nezůstávám. Raději jdu lovit, jen abych se v té velké posteli necítil tak sám.

Jakmile jsem vstoupil do domu smečky, uslyšel jsem zvuk připomínající skřípání nehtů po tabuli. V duchu jsem zasténal, už zase. Slečna Osina v Zadku se blíží. Přišla ke mně svou houpavou chůzí s tou svou kostnatou postavou bez jakýchkoliv křivek. Vážně, jí ona vůbec někdy? Myslí si, jak vypadá svůdně, ale ve skutečnosti vypadá jako vychrtlý pubertální kluk. „Ahoj, Alfo,“ zavrněla. Snažila se – a žalostně v tom selhávala – mě přimět k flirtování. „Napadlo mě, že bychom si dneska večer mohli někam vyjít. Ty a já, večeře?“ Přistoupila blíž a pokoušela se zavrtět svými neexistujícími boky.

„Kassio,“ povzdechl jsem si. „Nevím, kolikrát to ještě musím říct, ale my dva spolu nic podnikat nebudeme. Právě jsem skončil boj s tím hajzlem Malachim. Musím se umýt a jsem vyčerpaný. Půjdu spát. Jestli chceš jít ven, tak si to užij sama,“ dokončil jsem, otočil se a odešel.

„Mohla bych se k tobě přidat a pomoct ti s mytím, Alfo,“ zavolala za mnou zastřeným hlasem. Proboha, jí to prostě nedochází. „Kassio, ať je tohle cokoliv… NEBUDE to. Řekl jsem to už dostkrát, nemám o tebe nulový zájem. Nehraju si na nedostupného. Tajně tě nemiluju. Rozhodně nevysílám žádné smíšené signály. Hezký večer,“ řekl jsem úsečně a odkráčel. Možná jsem se mohl cítit trochu špatně, že jsem byl tak drsný, ale stejné věci můžu opakovat jen omezeně a pro dnešek už mám dost.

Konečně jsem se dostal do svého apartmá a zamířil do koupelny. Svlékl jsem se a vlezl do sprchy. Pustil jsem vodu a nechal na sebe dopadat studené kapky, než začala téct teplá. Jak jsem se začal mýt, hlavou se mi honily myšlenky na to, kde by mohla být moje osudová družka a jak asi vypadá. Rozhodně doufám, že bude mít křivky. Miluju kypřejší ženy. Jsem kus chlapa, měřím skoro dva metry a mám 125 kilo svalů. Malou ženu bych mohl zlomit v pase. Mnohem radši bych ženu, co má maso na kostech. Možná jsem vlk, ale kosti jsou pro vlka, zatímco maso je pro muže.

Co se týče její povahy, byl bych moc rád, kdyby měla své vlastní zájmy. Nechápejte mě špatně, rád bych s ní sdílel všechno, co ji baví, ale bylo by fajn, kdyby nebyla závislá na mně, abych jí dělal dny zajímavými. Chtěl bych se vracet domů a aby si oba vyprávěli o věcech, které nás ten den nadchly. Doufám, že se moje družka bude v mé přítomnosti cítit dostatečně uvolněně na to, aby byla sama sebou. Navíc by mi nevadilo, kdyby byla trochu drzá. Myslím, že Luna může být rozhodná i jemná zároveň a přitom vědět, kdy má ukázat svou náturu. Povzdechl jsem si a zavřel oči, nechávaje vodu smýt špínu, pot i mýdlo. Vypnul jsem vodu, osušil se a přešel do šatny. Vždycky jsem nechal jednu polovinu volnou pro svou osudovou družku. Dohlížím na to, aby ji omegy udržovaly čistou a bez prachu. Čekám na den, kdy ji přivedu domů.

Znovu jsem vlezl do své velké postele úplně sám. Podíval jsem se na prázdné místo vedle sebe. V hrudi mě znovu píchlo, jak jsem uvažoval, jestli svou družku vůbec někdy potkám. Zavřel jsem oči a propadl se do další noci neklidného spánku.