Pohled Briar

Jak tak jdu lesem daleko od domu, začínám přemýšlet o věcech, které jsem mohla udělat jinak, ale upřímně, karty byly proti mně už od narození. Od chvíle, kdy mě otec přijal a našel svou osudovou družku, nebyla šance, že by se věci pro mě vyvinuly jinak. Jsem se svým životem smířená. Jen doufám, že si Alfa Malachi vybere za Lunu někoho jiného než Serene. Tak mě nebude moct vyhnat ze smečky. Nemám kam jiným jít a nemyslím si, že bych jako vlk samotář přežila.

Nyx je stále zraněná a rozzuřená kvůli tomu odmítnutí. Ani se jí nedivím. ‚Měly jsme být jeho družkou. Měsíční bohyně nedělá chyby, Briar. Protože náš bejvalý plivl bohyni do tváře tím, že nás odmítl, ona se postará, aby za to zaplatil,‘ říká odhodlaně. ‚Souhlasím, Nyx. Ale co bude s námi?‘

‚Jsem si jistá, že na nás bohyně nezapomene, Briar. Jen musíme počkat, co má v plánu.‘

Došly jsme na mýtinu v lese. Začíná se stmívat, takže nezůstávám úplně na volném prostranství. Snažím se držet v úkrytu tmy a sedám si kousek hlouběji do lesa než na samotnou mýtinu. Už jsem se dřív musela bránit vlkům samotářům. Protože jsem unavená a sama, nechci být viděna, pokud je to možné. ‚Nyx, co kdybychom se po jídle proběhly? Vím, že jsem tě dlouho nevypustila kvůli všemu, čím procházíme, ale myslím, že nám to oběma prospěje.‘

‚Ano, prosím! Máme jen jeden den volna v měsíci a já nebyla venku poslední dva měsíce. Potřebuju ze sebe dostat to napětí.‘

‚Omlouvám se, Nyx. Vím, že je to pro tebe taky těžké,‘ říkám jí s lítostí. ‚Opovaž se omlouvat, Briar! To nám udělal Alfa Malachi. Ten parchant si nás nezasloužil. Jsem ráda, že už to není náš druh. Skončilo by to katastrofou,‘ říká mi.

Dojídám část jídla, které jsem si nabalila. Zbytek si nechávám na potom, až se Nyx proběhne. Možná je oplácaná jako já, ale je rychlá a úžasná. Je rychlejší než většina vlků, které jsem ve smečce viděla běhat. Taky ale mnohem rychleji vydává energii a mnohem dřív dostane hlad.

Stoupnu si za strom a svléknu se. Dneska je venku zima. Složím si oblečení do batohu a přeměním se. Vidím, jak Nyxiny tlapky dopadnou na zem. Popadne batoh do tlamy a vyrazí hlouběji do lesa. Cítit vítr v srsti je skvělé. Poprvé po měsících se obě cítíme bezstarostně a šťastně. Tenhle okamžik jsme obě moc potřebovaly. Bylo to… normální.

Nyx běžela asi hodinu a pořád měla energii. Cítila jsem, jak se uvolňuju dost na to, abych si ten okamžik užila a nemyslela na budoucnost nebo na to, co se se mnou stane. Byl to okamžik blaženosti. Blaženosti, která trvala příliš krátce. Nyx se náhle zastavila a já byla vrácena do reality. ‚Nyx! Co se stalo? Co je špatně? Zabloudily jsme moc daleko za hranice území smečky?‘ Pak mě to udeřilo. Chřípí se mi zachvělo, když mé smysly naplnila vůně slaných citrusů a naplaveného dřeva. OCH, NE!

Nyx zakňučela, sklonila hlavu a uši stáhla dozadu strachem. Řekla tu nejméně očekávanou věc, kterou jsem si kdy myslela, že od ní ještě v životě uslyším.

‚Druh,‘ zašeptala.

V panice naléhám na Nyx: ‚Vypadneme odsud! Nejsme dost silné na to, abychom zvládly druhé odmítnutí!‘ Nyx se otáčí, aby vyrazila opačným směrem, když ho uslyšíme.

„DRUHU! STŮJ TAM, KDE JSI!“

Sakra, ten kurevsky sexy hlas je hlas Alfy. Proč já? Proč další Alfa? Tohle bude bolet. Už teď to vím a nemůžu s tím nic dělat.

„Prosím, neodcházej. Možná jsem obávaný Alfa, ale pro tebe ne. Pro tebe nikdy.“ Jeho slova zněla upřímně. Ale na druhou stranu, on mě ještě ve skutečnosti neviděl. Pořád jsem ve vlčí podobě a Nyx je krásná vlčice. Její srst je hodně podobná mým vlasům, černá s kaštanovými odlesky, a má moje oči, nádherně smaragdově zelené. Možná si teď myslí, že jsem něco výjimečného, ale to nebude trvat dlouho. Nyx i já to víme. Lehce si odfrkneme. ‚Ať už to máme za sebou, Nyx. Možná ho můžeme poprosit, aby počkal, až se najíme, abychom měly aspoň nějakou sílu.‘

Nyx zůstává potichu. Je rozhodně nervózní a já taky. Přeměním se zpátky, zatímco jsem k druhovy stále otočená zády. Zdálo se mi, že jsem slyšela, jak zalapal po dechu. Asi si myslí, že i moje záda jsou odporná. Ramena mi poklesnou a skloním hlavu, i když mu nevidím do tváře. Řeknu sotva slyšitelným šeptem: „Pokud ti to nevadí, ráda bych se oblékla, než budeme mluvit.“

„Samozřejmě, družko. Nikam nejdu.“ Zní snad nadšeně? Skoro jako bych ho slyšela se usmívat, když mluví. No, jsem si jistá, že to bude trvat jen chvíli. Dooblékám se a hodím si batoh na rameno. Zhluboka se nadechnu a než vyjdu, řeknu Nyx: ‚To je v pořádku, Nyx, to zvládneme. Budeme v pohodě.‘

Seberu odvahu, narovnám ramena, vyjdu zpoza stromu a pohlédnu svému novému druhovy do tváře. Když ho uvidím, rozšíří se mi oči. Panebože, je to ten nejúžasnější chlap, jakého jsem kdy viděla. Netušila jsem, že chlap může vypadat tak dobře. Jsou to samá široká ramena, svaly a charisma. Vlasy má o něco světlejší než kaštanově hnědé a jeho oči mají tu nejčistší modrou, jakou jsem kdy viděla. Pokožku má lehce opálenou do karamelova. Je mnohem přitažlivější než Alfa Malachi. Je vidět, že hodně pracuje venku. Má v sobě ten drsný vzhled pracujícího chlapa, který je vážně sexy. Nevím, kdo tenhle Alfa je, ale bohyně, celé tělo se mi svírá při pomyšlení na zkoumání těla toho muže, co stojí přede mnou. ‚A není to jediná věc, ze které jsme celý žhavý,‘ řekne překvapivě Nyx a stočí můj pohled k jeho velmi zřetelné bouli v šortkách. Očividně se jí při pohledu na našeho druha vrací její drzost a mně se ulevuje. ‚Nebuď tak veselá, Nyx, takhle pohledný chlap nás pravděpodobně odmítne. Pojďme to mít za sebou, jo?‘ Nyx v mé mysli zakňučí, protože ví, co přijde.

Můj druh si mě pozorně prohlíží. Způsob, jakým se na mě pořád dívá, mi připadá skoro neslušný. Začínám se cítit hrozně nesvá. Instinktivně se obejmu pažemi a sklopím zrak. „Nevadilo by ti počkat pár minut, než do sebe dostanu nějaké jídlo? Moje vlčice běžela přes hodinu a spaluje energii rychleji než většina vlků. Jen bychom chtěly nabrat trochu síly, než nás odmítneš.“

„Odmítnout tě? Proč sakra bych to dělal, družko?“ Dívá se na mě, jako by mi narostla druhá hlava.

„Vím, že nejsem materiál na Lunu ani nejsem krásná. Nemusíš nic předstírat, Alfo.“ Znovu se podívám dolů. Nemůžu se na toho neuvěřitelně přitažlivého muže dívat s vědomím, že mě nebude chtít.

Opatrně přistoupí blíž a prstem mi zvedne bradu, abych se mu podívala do očí. Než promluví, pocítím drobné elektrické výboje, které mi projedou celým tělem: „Za prvé, nevím, proč si myslíš, že nejsi krásná, nebo kdo tě o tom přesvědčil, když jsi kurevsky nádherná. Jsi ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy v životě viděl, miláčku. Za druhé, jsi MOJE družka. To z tebe dělá MOJI Lunu. Nikdo se neodváží to zpochybnit, jinak zaplatí životem.“

Jedna věc – panebože, ten jeho jižanský přízvuk! To musí být ten nejvíc sexy hlas, jaký jsem kdy slyšela. Druhá věc – dívám se mu do očí a nevidím v nich žádnou lež. Zdá se, že to myslí upřímně. ‚Nyx, co myslíš?‘ Skvěle vycítí lži, je to dar, který jí dala Měsíční bohyně, takže chci vědět, co si myslí i ona. ‚Mluví pravdu, Briar. Nemluvě o tom, že jeho jižanskej přízvuk je žhavej a vidíš to tělo? Mňam!‘ V duchu protočím oči. Vždycky to byla flirtující vlčice. ‚Soustřeď se, Nyx!‘ řeknu jí podrážděně.

‚Och, věř mi, že jsem soustředěná!‘ Slintá a hýbe obočím. Zavrtím hlavou a obrátím pozornost zpět k druhovy. „Takže, Alfo, co děláš tak daleko tady ve Steeltooth?“

Zvedne na mě obočí, bože, to je sexy pohled: „Miláčku, jsi na území smečky Shadowrock.“

„Jsme ve smečce Shadowrock?“ řeknu a znovu si pomyslím, že moje úžasná vlčice zase běžela moc daleko. Pak mi to dojde. „Počkej. Řekl jsi, že jsi Alfa. Jsme v Shadowrocku. Ty jsi ten Alfa? Jakože Alfa Kaelen?“ hlas mi s každou otázkou stoupá o něco výš. Rozšíří se mi oči a začínám panikařit. ‚Nyx! To je ten nejdrsnější a nejkrutější Alfa jihozápadního regionu! On je náš druh?!‘ Nyx se mi v mysli převaluje a prakticky přede, strach z ní vyprchal hrozně rychle. ‚Ano, Briar, a ON nás CHCE. Jaké máme štěstí?‘ skoro vrní, ta potvůrka.

Můj druh se na mě pobaveně ušklíbne: „Kde sis myslela, že jsi, malá družko?“

„Očividně ne v Shadowrocku, ale u své smečky, Steeltooth,“ řekla jsem. Okamžitě mu výraz ztvrdl. „Ty jsi ze Steeltooth? Tvůj Alfa je Alfa Malachi?“

Proč na tom záleží? „Ano, on je můj Alfa, kromě jiných věcí, bohužel.“ Snažím se necítit hořkost kvůli tomu odmítnutí. Alfa Kaelen vypadá mnohem líp než Alfa Malachi. Zatím se ke mně taky nechoval zle jen proto, jak vypadám, takže Alfa Malachi mi může vlézt na záda.

„Jak se jmenuješ, miláčku?“ zeptá se mě, jako by se o něčem rozhodoval. „Briar Thorneová. Rozmyslel sis to odmítnutí proto, že jsem ze Steeltooth?“ zeptám se. Říká, že mě chce, tak si nemyslím, že mě odmítne. I když když se mě Alfa Malachi ptal na jméno, udělal to právě proto, tak možná má můj druh v plánu totéž.

„Zdá se, že jsi pevně rozhodnutá, že tě každou chvíli odmítnu. Proč to, Briar? Co se ti stalo?“ Ptá se, jako by mu docházelo, že jsem k němu skeptická.

Povzdechnu si. Radši tu náplast strhnu hned. Čím dřív to bude vědět, tím dřív pocítí úlevu, že nebude jediný, kdo mě odmítl. „Nejsi můj první druh. Svého prvního druha jsem potkala před dvěma měsíci a jakmile mě uviděl, odmítl mě.“ Viděla jsem, jak mu oči ztmavly. Byl očividně rozrušený. Kdo ví proč? Chtěl vědět, co se mi stalo. Teď to ví a zlobí se na mě?

„Za prvé, jsem rád, že tě odmítl, Briar. Protože teď jsi moje, a nejsem jenom šťastný, jsem kurevsky nadšený, že jsi moje. Za druhé, kdokoli byl tvůj první druh, byl to kretén, když neviděl, jak jsi dokonalá. Každopádně je to jeho ztráta a můj zisk, zlatíčko. Byl ze Steeltooth?“

Zírám na něj naprosto šokovaná. ‚Briar, říkala jsem ti, že NÁS CHCE. Nemůžu se dočkat, až potkám jeho vlka. Vsázím se, že je stejně sexy jako Kaelen.‘ Přede mi v mysli s očima jako laně a prohlíží si našeho druha. Jo, je to naprostá potvůrka a do tohohle chlapa je už rozhodně zamilovaná. Očividně neztrácí čas. On říká, že je nadšený, že jsem jeho. To je slovo, o kterém jsem si nikdy nemyslela, že ho někdo použije ve spojení se mnou. Ne když všechno, co mi kdy v životě řekli, byl naprostý opak. „Ano, je ze Steeltooth. Vlastně to byl on, kdo řekl, že nejsem materiál na Lunu.“

Sklonil hlavu, zavrtěl jí a ruce si sexy opřel o boky. S úšklebkem se zeptal: „Proč by ti proboha říkal, že nejsi materiál na Lunu? Byl tvůj druh Alfa Malachi?“ Uchechtl se.

Podívala jsem se do země a velmi tichým hlasem odpověděla: „Ano.“ Pomalu jsem vzhlédla a viděla, jak z Alfy Kaelena vyzařuje čistý vztek.