*Declanův úhel pohledu*

Probudím se dřív než Valentina. Zase leží schoulená v mém náručí. Je to ten zkurveně nejlepší pocit na světě. Zaboří tvář do mé hrudi a spokojeně vydechne. Vím, že je nervózní, ale myslím, že se se mnou také cítí v bezpečí. Možná je to pro ni jen neznámý pojem. Vzhledem k její rodině, k tomu, že musela utéct, a k tomu, jak ztuhne při každém doteku, to dává smysl. Jen bych s