Když se Marcella střetla pohledem s Cleo, pocítila nával vřelosti. „Díky, Cleo. Promyslím to,“ řekla.

Poté, co naložily věci do elegantního BMW, Marcellin telefon zavibroval. Vytáhla ho a uviděla zprávy od Ronana – adresu jeho sídla a momentku. Fotka ji zachycovala na pódiu v klubu Nebula s kytarou přes rameno, jak se vyhřívá v záři reflektorů. Byl to skvělý záběr, který dokonale podtrhoval její fotogeničnost.

Pak se objevila další zpráva od Ronana: [Dneska jsi to ovládla.]

Marcella se kousla do rtu, zírala na Ronanův tajuplný profilový obrázek a odepsala: [Vážím si toho.]

[Uvidíme se zítra. Nepřijdu pozdě,] naťukal Ronan. Poté upíjel z várky červeného vína, kterou připravil Jasper, a přemítal, zda je Marcella skutečně Grace.

Zpátky u Cleo, zatímco se Cleo osvěžovala, si Marcella sedla k notebooku a obratně se připojila na temný web. Její uživatelské jméno „Grace“ na ni shlíželo z obrazovky a ona na okamžik vypnula.

Od temného webu si držela odstup teprve měsíc ve svém novém životě, ale v tom předchozím to byly roky. Byl to magnet na potíže, a když ji rodina Vanceových vzala zpět, temný web opustila a smazala svůj účet, aby se vyhnula dramatům. Teď, když se znovu přihlašovala, se musela obrnit. Nastal čas se znovu spojit.

Pro unavené však neexistoval odpočinek. Marcella si musela proklepnout Ronana. Jejich smluvní manželství je stavělo do centra pozornosti veřejnosti jako skutečný pár. Hráli svou roli, aby jim rodiny daly pokoj. Marcella potřebovala zjistit, kdo Ronan ve skutečnosti je.

O půl hodiny později se Marcella opřela, hluboce zamyšlená. „Generální ředitel Zenith Group, nejmladší významná osobnost ze čtvrté větve rodiny Thorneových, Ronan...“

Na mysl jí vytanul Ronanův působivý a pohledný vzhled. Už dříve si říkala, že to není jen tak obyčejný chlap. Teď ji překvapilo zjištění, že má tak významné postavení a zázemí. To, že si podal inzerát na fingované manželství, působilo skoro jako vtip.

Místo aby ho konfrontovala, Marcella zjistila, že Ronan se drží v ústraní. Navzdory svému vlivnému titulu málokdo znal tvář tohoto magnáta. V předchozím životě jí tyto detaily unikly, protože byla pohlcena dramaty v rodině Vanceových a její život byl v naprostém chaosu.

Mezitím byl Ronan zpět ve své vile a sám se nořil do temného webu. I přes své mistrovské hackerské schopnosti pro něj Grace, špičková hackerka, zůstávala záhadou.

Grace na měsíc zmizela, což na internetu vyvolalo divoké spekulace.

A nyní Ronan, když viděl, že se Grace znovu přihlásila, propletl prsty, zaujat. Ukázalo se, že jeho náhlá nevěsta má k obyčejnosti hodně daleko.

*****

Příští odpoledne o půl třetí se Marcella a Cleo objevily v místním klientském centru s Marcelliným pasem v ruce, připravené na schůzku.

Cleo svraštila obočí, když po rodině Vanceových nebylo ani vidu, ani slechu. „Vážně, Marcello, vykašlali se na nás? Brnkni jim; musíme to vyřídit. Potom nás čeká mnohem víc zábavy.“

Marcella si povzdechla: „Nemůžu se s nimi spojit. Nenechali mi na sebe žádný kontakt.“ Žádná aplikace, žádná rodinná skupina, ani jedno telefonní číslo. Bylo to, jako by s ní nechtěli mít vůbec nic společného. Pro rodinu Vanceových byla Marcella jako virus, něco, čeho se snažili co nejrychleji zbavit.

„To je drsné! Já prostě... Ach, tak mě to štve,“ soptila Cleo. Ona a její přátelé dřív kolem Marcelli nadělali tolik povyku, a teď s ní rodina Vanceových zacházela jako s odpadem. Cleo se s tím rozhodně nehodlala smířit.

„To je v pořádku, Cleo. To už je minulost. Pokud Vanceovi nedorazí, nastěhuji se k Ronanovi. Mám plán B.“

„Marcello, jsi si Ronanem jistá? Ne že by ti ublížil, ale co ta dramata v jeho rodině?“

„Cleo, o rodinu Thorneových se nebojím. Řekla jsem Ronanovi, že se budu držet plánu s fingovaným manželstvím, dokud on první neporuší dohodu.“

Blížila se třetí hodina odpoledne a rodina Vanceových stále nikde.

Cleo začala: „Marcello, musím si odskočit na dámy. Jestli nás Vanceovi vypečou, tak si to s nimi příště, až je uvidím, vyřídím!“

„Rozumím,“ usmála se Marcella.

Když osaměla, Marcella se podívala na hodinky. Zbývala jedna minuta do třetí. Napsala Ronanovi: [Po rodině Vanceových ani stopa. Vypadá to, že z toho nic nebude.]

Hned poté, co zprávu odeslala, začali do centra proudit lidé. Marcella sledovala dveře, oči ostražité, telefon už schovaný. Vešli její biologičtí rodiče, Darius a Lenora, následováni jejím bratrem Jaxonem, který po ní střelil pohledem plným čirého opovržení.

Ale byla to Brielle, kdo první zamířil přímo k Marcelle s očima plnýma slz. „Marcello... Prosím, neopouštěj nás. Je to všechno moje chyba. Je to proto, že ti až moc záleží na tom, jak se cítím? Pokud ano, odejdu místo tebe já!“

Marcella byla jako led. „Vypadni,“ vyštěkla, unavená tou Briellinou telenovelou.

Brielle zamrkala, aby zahnala slzy, a rozplakala se: „Moc mě to mrzí, Marcello. Nevěděla jsem, že mě tak nenávidíš. Ale prosím, neodcházej. Tohle je tvůj domov.“

„Marcello, ty stvůro! Brielle k tobě byla celou dobu milá a ty se jí takhle odvděčíš? Máš vůbec srdce?“ Jaxon soptil vzteky, když viděl svou sestru Brielle tak rozrušenou. Kdyby nebyl typem muže, který věří, že na ženu se ruka nezvedá, dal by Marcelle jasně najevo, co si o ní myslí.