AELIANA

Změnili jsme trasu a v autě jsme strávili celkem už přes tři hodiny. Začínala jsem mít i docela hlad.

„Není tohle směrem k Mikhailově smečce?“ řekla jsem. Oslovovat ho bez onoho „strýčku“ mi stále připadalo divné.

Voktor se na mě podíval s lehkým posměšným úšklebkem na rtech.

„Mikhail? Co se stalo se ‚strýčkem‘?“

No skvělé, hned si toho všiml…

„No, bylo by divné říkat bratrovi svého druha