Evelina

Ustoupil a nechal mě ohnutou přes svůj stůl se sukní vyhrnutou k pasu. Otočila jsem hlavu, abych se na něj podívala, a při pohledu na dravčí záblesk v jeho očích se mi zatajil dech.

„Postav se,“ přikázal.

Narovnala jsem se, upravila si sukni a cítila, jak mě na zadku pálí rány po jeho výprasku. Tepání mezi mýma nohama bylo téměř nesnesitelné.

„Víš, co chci,“ řekl a přešel k pohovce v rohu