Evelina

„Ježíši Kriste,“ zasyčel Alaric a prsty mi stiskl bradavky. „Tvoje káča je úžasná.“

Zkusmo jsem zakroužila boky a zvykala si na pocit, že je ve mně. Ruce mu sjely k mému pasu a vedly mé pohyby.

„Tak je to správně,“ povzbudil mě, oči upřené na místo, kde se naše těla spojovala. „Jezdi na mém péru, Evelino.“

Začala jsem se pohybovat s vervou, zvedala se a pak klesala zpět. Každý pohyb dolů v