Přitahunu si kolena k hrudníku a potichu pláču, zatímco se mé tělo otřásá tichým škytáním. Stýská se mi po něm. Tak moc, že mě to uvrhává do hluboké deprese a zanechává to ve mně nepříjemný pocit zranitelnosti.

Naše společné vzpomínky jsou jako šípkové šlahouny, které se mi zařezávají hluboko do těla a ochromují mě, takže nedokážu nic jiného než na něj myslet nebo si představovat, jak by to mezi n