Maren je čtyřiadvacet a bere různé příležitostné práce, aby si vydělala na vysokou školu. Chtěla získat diplom z podnikového managementu v naději, že jednoho dne bude mít vlastní firmu.

Jejím tajným přáním bylo mít vlastní klub, ale jiný než ostatní. Otec jí zemřel, když jí bylo dvanáct, a matka měla co dělat, aby ji uživila, takže občas pracovala ve dvou zaměstnáních. Zahynula při autonehodě, když bylo Maren pouhých sedmnáct.

Maren má dvě celoživotní kamarádky, Cass a Briar. Cass je zdravotní sestra a Briar kosmetička. Všechny tři se zrovna přestěhovaly a sdílejí dům se třemi ložnicemi.

Když Cass dokončila studium ošetřovatelství, dostala skvělou pracovní nabídku a našla jejich současný dům. Maren a Briar se k ní tedy nastěhovaly. Briar se ucházela o práci v salonech v okolí a v jednom z nich ji přijali.

Maren si hledala práci jako servírka nebo barmanka. Jejím cílem bylo vyzkoušet si v klubech každou možnou pozici, aby tenhle byznys poznala do posledního detailu.

„Dobře, tenhle víkend mám volno a vyrazíme do klubů,“ oznámila Cass.

„Juchů, pařba?“ vyhrkla Briar.

„To je super, aspoň se můžu poohlédnout po práci, takže pro mě značka ideál,“ odpověděla Maren.

„Kolegyně z práce mi doporučily tři různé kluby. V okolí jich moc není, takže máme na výběr Echoes, Lasso Down nebo Grinders,“ protočila Cass panenky.

„Kdo proboha vymýšlí tyhle názvy?“ divila se Briar.

„No vážně!“ souhlasila Maren.

V pátek večer se holky vyparádily a vyrazily ven. Rozhodly se, že jako první zkusí Echoes. V Echoes bylo docela plno vysokoškoláků a hrála tam příšerná živá kapela.

Po hodině v davu a u hrozné hudby se rozhodly zkusit Lasso Down. Byl to pochopitelně bar ve stylu kovbojského country. Hudba tam byla docela slušná a lidí taky dost.

Holky se zapojily do několika řadových tanců, smály se a snažily se napodobovat kroky. Pár chlapů se jim v tom pokusilo pomoct a kroky je naučit.

Hlasitě se smály a skvěle se bavily. Holky už byly napůl opilé. Briar omylem narazila do vysokého, nádherného, urostlého kovboje. Byl velmi svalnatý a k nakousnutí.

„Ó, pardon, jsem už trochu chycená, divokej mustangu,“ zasmála se Briar.

„Jak znáš moje jméno, už jsme se potkali?“ zeptal se Bronco.

„Aha, ne, já jen říkám chlapům v kovbojských kloboucích „mustangu“, když neznám jejich jméno,“ odpověděla Briar.

„No, trefa. Jmenuju se Bronco a tohle je můj kamarád Haze,“ představil se Bronco.

„A kde máš Purple?“ zeptala se Maren se smíchem.

„Ha ha, fakt vtipný, jako bych to ještě neslyšel,“ zasmál se nuceně Haze.

„Tak si pořiď novou přezdívku,“ odsekla Maren.

„Já jsem Cass a tohle je Maren,“ přerušila je Cass.

„A kde je příliv?“ zeptal se Haze.

„Chystá se ti spláchnout prdel!“ odsekla Maren.

„Ahoj, já jsem Briar a Maren si prostě jen hrozně ráda utahuje z lidí, že jo, Maren?!“ zasmála se Briar.

„Ne, to ne, prostě říkám věci tak, jak jsou,“ odpověděla Maren.

„Ha ha, hrozně vtipný,“ zasmála se Briar.

„Panebože, potřebuju další drink,“ zamumlala Maren.

Kluci si přisedli k jejich stolu a pili spolu ještě pár hodin. Krátce po půlnoci si holky zavolaly Uber a jely domů. Druhé ráno bylo ve znamení brutální kocoviny, spousty ibalginu a vody.

„Už v životě nebudu pít,“ zaúpěla Maren.

„Ale budeš, vlastně už dneska večer. Kluci nás pozvali do svého baru. A říkali, že potřebují barmanku na částečný úvazek,“ odpověděla Cass.

„No jo, ukecaly jste mě, ale nepiju,“ odpověděla Maren.

Později toho večera se holky nachystaly a vyrazily do baru. Když zaparkovaly, na parkovišti stály hlavně motorky. Aut tam bylo jen pár. Maren a Briar se podívaly na Cass.

„Ehm, Cass, tohle je motorkářský bar,“ poznamenala Maren.

„Já vím,“ vyhrkla Cass nadšeně.

„But do motorkářských barů přece veřejnost normálně nesmí, nemusíš tam být členem?“ divila se Maren.

„Bronco říkal, že v pátek a v sobotu večer mají otevřeno pro veřejnost, a my jsme navíc zvané,“ odpověděla Briar.

„Nemyslím si, že mě vezmou,“ řekla Maren.

„Nikdy nevíš. Haze říkal, že potřebují někoho, kdo zvládne dělat za barem i roznášet, a ty umíš obojí,“ odvětila Cass.

„Nevím, mám z toho špatný pocit,“ odpověděla Maren.

„Blbost, jdeme se napít,“ prohlásila Briar a společně vešly do baru.

Kaelův úhel pohledu. Uviděl, jak do dveří vchází bruneta, blondýna a zrzka. Pomyslel si, že mít tři takhle nádherné ženské pohromadě musí být hřích.

Kaelena také napadlo, že to vypadá jako začátek nějakého sexy vtipu: Bruneta, blondýna a zrzka vejdou do motorkářského baru...

„Právě vešly potíže na třetí. Dej vědět vedení,“ řekl Kaelen Iceovi.

„To jsou ty holky, co pozval Bronco?“ zeptal se Ice.

„Určitě. Dej vědět ostatním, že ta bruneta je tabu – jako první ji ošukám já,“ nařídil Kaelen.

„Malý kozy, ale pěknej zadek do ruky. Všechny tři jsou parádní kousky, ale já jsem spíš na zrzky,“ zašklebil se Ice.

„Museli je pozvat zrovna dneska, když je tu druhá pobočka. Měj oči na stopkách,“ varoval ho Kaelen.

Holky došly k baru a každá se posadila na barovou stoličku. Barman k nim přišel, změřil si je od hlavy k patě a pak se zazubil.

„No ne, zdravím, dámy. Já jsem BB. Co pro vás můžu udělat?“ zeptal se.

„Dala bych si Jacka s colou,“ odpověděla Briar.

„Já si dám rum s colou,“ usmála se Cass.

„Potřebovala bych si promluvit s manažerem kvůli práci. Slyšela jsem, že hledáte barmanku?“ zeptala se Maren.

„Máš praxi?“ zeptal se Bad Bone.

„Ano. Doma jsem pracovala v baru rok a půl. Dělala jsem za barem i roznášela. Většinu času jsem ale trávila za pultem,“ vysvětlila Maren.

„ŠÉFE!“ houkl Bad Bone.

Maren otočila hlavu a uviděla, jak k ní kráčí vysoký, svalnatý chlap se sexy tetováním. Byl to ten nejvíc sexy chlap, jakého kdy viděla! Pevně stiskla stehna k sobě, aby zmírnila to sladké pnutí, které v ní vyvolal pouhý pohled na něj.

Cítila, jak jí stoupá teplota a mezi nohama se jí rozlévá horko. Měla pocit, že jí srdce vyskočí z hrudi.

„Panebože,“ zašeptala si Maren pro sebe.

„Potřeboval jsi něco, BB?“ zeptal se Kaelen a přitom si prohlížel holky odshora dolů.

„Jo, šéfe, jedna se tu ptá na práci,“ usmál se BB.

„Aha? Která?“ uchechtl se Kaelen.

„Já. Jmenuju se Maren Vanceová,“ odpověděla Maren.

Natáhla ruku k podání. Kael si jí nevšímal. *No, to je teda hulvát,* pomyslela si a dala ruku zase podél těla.

„Otoč se, ať si můžu prohlédnout tvoje přednosti,“ poručil jí Kael.

„Co mají moje přednosti společného s touhle prací? Na tom, jak vypadají moje „přednosti“, by nemělo záležet. Na práci to nemá vliv,“ odsekla Maren.

„Kotě, kozy máš slušný, ale k tomu potřebuješ i pořádnej zadek, jinak si moc nevyděláš,“ uchechtl se Kael.

„Uniká mi, jak to ovlivňuje moji práci. Jsem v tom sakra dobrá a za to se obvykle dávají dobré dýška. Pracovala jsem v baru osmnáct měsíců, takže mám hromadu zkušeností,“ odsekla Maren.

„No dobře, tak já tě vyzkouším. Půjdeš na řadu po další holce. Běž říct dýžejovi, co ti má pustit za písničku,“ odpověděl Kael.

„Cože? Já se nehlásím na striptérku! Hledám práci jako barmanka!“ ohradila se Maren.

„Škoda. Moje chyba,“ zazubil se Kael.

Snažil se ji tou narážkou na striptérku jen vyprovokovat. Netušila, že to nemyslí vážně. V žádném případě by ji totiž nenechal se svlékat před ostatními.

Maren se snažila ovládnout svůj hněv a rozhořčení. Tu práci potřebovala, ale byl to neskutečně arogantní chlap!

„Takže máš zkušenosti jako barmanka?“ zeptal se Kael.

„Ano,“ odpověděla Maren.

„A co roznášení?“ zeptal se.

„Taky,“ odpověděla.

„Dobře. Pokud projdeš mým testem, vezmu tě na zkoušku,“ slíbil Kael.

„Sem s ním,“ vyzvala ho Maren.