„Blue Motorcycle?“ zeptal se Kael.

„Dva šálky ledových kostek, půl panáka vodky, půl panáka tequily, půl panáka rumu, půl panáka ginu,“ odpověděla Maren.

„Harley Davidson?“ zeptal se Kael.

„Irský krém Baileys, melounový likér Midori na led, promíchat, scedit do sklenice na whisky a navrch Jägermeister,“ odpověděla Maren.

„Jakých je šest základních druhů lihovin?“ zeptal se Kael.

„Brandy, gin, rum, tequila, vodka a whisky,“ vyjmenovala Maren.

„Jmenuj aspoň tři nejlepší značky whisky,“ vyzval ji Kael.

„Jack Daniel's, Jim Beam, Jameson, Crown Royal, Maker's Mark... chceš, abych jmenovala další?“ zeptala se Maren.

„Ne, to stačí. Předepsané oblečení je tílko a kraťasy,“ ušklíbl se Kael.

„Kdy začínám?“ zeptala se Maren.

„Můžeš začít v pátek. Buď tu v pět odpoledne, sepíšeme papíry. Bar otvírá v sedm večer a zavírá ve dvě ráno. Od personálu se očekává, že bude pracovat od šesti do tří do rána kvůli přípravě a úklidu. V pátek a v sobotu máme otevřeno pro veřejnost. Od neděle do čtvrtka je to jen pro motorkáře,“ vysvětlil Kael.

„Dobře. A které dny budu pracovat?“ zeptala se Maren.

„Zatím v pátek a v sobotu. Potom podle potřeby na záskok. Mám tu pár holek, co se rády omlouvají na poslední chvíli. Bude to pro tebe problém?“ zeptal se Kael.

„Ne. Zrovna jsem se sem přestěhovala, takže mám spoustu času. Studuju online, abych si dokončila titul, takže přednášky jsou flexibilní a můj rozvrh taky,“ vysvětlila Maren.

„To rád slyším,“ odpověděli Kael. „Tak co, dámy, nepřidáte se k nám ke stolu?“

„Nemíchám práci s potěšením. Koneckonců jsi můj šéf,“ odpověděla Maren.

Maren sledovala, jak si Kael naprosto nepokrytě upravuje rozkrok. Nedal na sobě znát sebemenší snahu to skrýt nebo se stydět za to, že se mu postavil. *Arogantní parchant,* pomyslela si. On se na ni jen uculil.

„To nebylo pozvání. Říkal jsem si, že by mohlo být ve tvém zájmu seznámit se s partou a dozvědět se něco o své nové práci,“ opáčil Kael.

„Tak veď,“ souhlasila Maren.

„Já jsem prezident klubu, Ice je můj viceprezident,“ vysvětlil Kael. „Tohle je Razor, náš zbrojíř. Iron je vykonavatel. Archer je silniční kapitán.“

„Jak je?“ zeptal se Ice.

„Dámy,“ kývl Razor.

„Jste nezadané, dámy?“ zeptal se Iron.

„A jaké štěstí nás to potkalo?“ divil se Archer.

„Takže jak se jmenuje váš klub?“ zeptala se Maren.

„Sentinels MC,“ odpověděl Kael.

„Jste psanci?“ zeptala se Briar.

„Ne. Všechny naše podniky jsou legální. Neděláme do zbraní ani do drog. Všichni naši členové sloužili u stejné složky armády,“ vysvětlil Kael.

„To je dobré vědět,“ poznamenala Maren.

„To, že jsme motorkáři, ještě neznamená, že jsme kriminálníci. Neznamená to automaticky, že porušujeme zákon,“ vysvětlil Kael.

„Dobře,“ řekla Maren.

Chvíli seděli a povídali si. Servírky se při roznášení drinků otíraly prsy o chlapy. Holky si toho všimly a vyměnily si pohledy. Maren se chtěla ujistit, že Kael ví, že ona se k ničemu takovému nechystá.

„Takový servis ode mě nečekej. Nejsem žádná levná coura a neseru tam, kde jím,“ odsekla Maren.

Ice vyprskl pití. Iron se zakuckal a Razor se hlasitě rozesmál. Kael se na ni jen podíval.

„Vypadá to, že tu máme pěknou šelmu,“ zasmál se Archer.

„Nemá smysl chodit kolem horké kaše. Aspoň pak nedochází k nedorozuměním,“ vysvětlila Maren.

„Výzva přijata,“ ušklíbl se Kael.

„Já žádnou výzvu nehodila,“ ohradila se Maren.

„Ale ano, zlato, hodila. A já ji s velkým potěšením přijímám,“ zazubil se Kael.

„Ahoj miláčku, nechceš taneček na klíně?“ zeptala se Astrid, servírka a coura v jedné osobě.

„Jasně, ukážeme té nové, jak se to dělá,“ zasmál se Kael.

Astrid se mu začala třít o klín a on ji při tom hladil po stehnech. Maren se z toho dělalo zle. Viděla rudě – panebože, to snad opravdu žárlila?

Tohle bylo špatné, on pro ni vůbec nebyl vhodný. Nemohla tu zůstat a koukat na to. Maren prudce vstala, až přitom převrhla židli.

„Pokud se od servírek očekává, že budou tancovat na klíně a takhle se ponižovat, tak končím!“ vyhrkla Maren. „Cass, Briar, jdeme. Viděla jsem dost. Tohle zjevně není práce pro mě.“

Maren zamířila ke dveřím a ani se neohlédla. Dokonce ani nekontrolovala, jestli jdou holky za ní. Udělala jen pár kroků ven z baru, když ji zezadu chytila ruka a zastavila ji.

Otočila se, připravená vrazit pěstí tomu, kdo ji chytil za ruku. Její pěst ale dotyčný zachytil ve vzduchu svou druhou rukou.

„Zadrž, šelmo, to jsem jen já,“ zasmál se Kael.

„Nikdy bys neměl chytat ženu zezadu,“ varovala ho Maren.

„Takhle se dá zažít spousta zábavy, lištičko,“ zazubil se Kael.

„Tak mi neříkej. Nejsem tvůj mazlíček,“ odsekla Maren.

„Ještě ne, ale budeš,“ ušklíbl se Kael.

„Hele, Kaele. Nehledám povyražení na jednu noc. Na náhodný sex mě neužije. Nespím se svými šéfy a už vůbec nešukám s fuckboyi. Už jsem si tím prošla, poučila se a spálila mosty,“ vysvětlila Maren.

„Ó, zlato, bude to víc než jedna noc. Budu jich potřebovat docela dost, abych ukojil hlad, který po tobě mám, to ti slibuju,“ zasmál se Kael.

Pritlačil ji ke zdi a přitiskl se na ni celým tělem. Měl obrovskou erekci. Celé její tělo bylo v plamenech a bojovala víc sama se sebou než s ním. Chtíč byl naprosto zřejmý, ale bylo v tom ještě něco víc.

Žádného jiného chlapa nikdy nechtěla tak strašně moc jako jeho. Jeho toužebný pohled byl dost hrozný sám o sobě, ale jeho tělo přitisknuté k jejímu představovalo úplně nový druh mučení. Maren odmítala dál přemýšlet.

„Servírky nemusí tancovat na klíně. Astrid je taky striptérka a roznáší, jen když zrovna není na pódiu. Tanečky na klíně dělají jen striptérky. Nemusíš mít strach, tebe se to týkat nebude,“ řekl Kael věcně.

„To je pro ni fajn a pro mě dobré vědět,“ odpověděla Maren.

„Ó, že by tu někdo žárlil? Zatáhni ty drápky,“ zasmál se Kael.

„Člověk nemůže žárlit na něco, na čem mu nezáleží,“ odsekla Maren.

V tu chvíli vyšly ze dveří Briar s Cass a přerušily jakoukoli repliku, kterou by jinak vypustil z pusy. Když je uviděly přitisknuté ke zdi, zastavily se. Cass se na Maren zazubila. Briar se na ni jen podívala s povytaženým obočím.

„Pořád ještě odcházíme?“ zeptala se Cass.

„Ano,“ odpověděla Maren.

„Uvidíme se v pátek v pět odpoledne,“ zavolal za nimi Kael.

Holky nasedly do auta a odjely domů. Kael je sledoval, jak odjíždějí, a pak se vrátil do baru. Pořádně ho navnadila. Potřeboval se nějak uvolnit, a tak zamířil dovnitř.

„Astrid, do mé kanceláře,“ poručil Kael.

„Ano, šéfe!“ usmála se.

Zamířil do kanceláře a Astrid šla hned za ním. Kael se posadil do křesla, rozepnul si kalhoty a vytáhl péro.

„Vykuř mě,“ přikázal.

„Ano, šéfe!“ odpověděla.

„Žádný kecy, prostě kuř!“ odsekl Kael.

Kael zaklonil hlavu a zavřel oči. Byl tvrdý už jen z toho krátkého kontaktu, který měli venku. Představoval si, že má na péru Marenina ústa.

A představoval si, jak ho její ruce hladí po koulích. Pak se udělal v rekordním čase. Otevřel oči a uviděl, jak na něj Astrid zírá.

„Týjo! To tě ten můj taneček na klíně takhle vzrušil?“ zeptala se Astrid.

„NE! Vypadni, hned!“ vyštěkl.

Zavřel oči, zatímco si zastrkoval péro zpátky do kalhot. Pohled na ni mu najednou připadal špatný. Co to sakra bylo? Možná potřebuje nové holky. S Astrid skončil, to bylo kurva jisté.