Fiona

Spěchala jsem chodbou k Baronovu hotelovému pokoji a vlekla za sebou těžké vrstvy svých svatebních šatů. Podrážděnost ze mě sálala jako hustá mlha. Kdo by proboha zmizel těsně před svatební zkouškou? Zvlášť když svatba přilákala tolik hostů. Nestávalo se každý den, aby si dcera alfy ze smečky Krvavého měsíce brala syna alfy ze smečky Modrého měsíce.

Když jsem dorazila k Baronovu hotelovému pokoji, mé citlivé uši zachytily ženský hlas.

"Ach miláčku, jsi úžasný. Budu nosit tvá mláďata!"

Zmateně jsem zamrkala. Spletla jsem si pokoj? Vyhrnula jsem si šaty, vytáhla z hedvábného podvazku na stehně telefon a zkontrolovala e-mail se seznamem hotelových pokojů a jejich rozdělením. Pohlédla jsem na zlatou tabulku s tlustými černými číslicemi 505 na dveřích. Byl to Baronův pokoj. Schovala jsem telefon, stiskla kliku a k mému překvapení se dveře otevřely i bez hotelové karty. Nahlédla jsem dovnitř a tam, na pohovce, můj snoubenec vášnivě vybíjel svou touhu na jiné ženě. Její vlasy spadaly v dlouhých vlnách v barvě sluneční záře a její pleť byla hladká a bez jediné vady, jako karamelová pochoutka. Baron ji doslova hltal.

Nevěřícně mi klesla brada. Podváděl mě den před naší svatbou. Zrada mi zchladila krev od hlavy až k patám. Hradby, které držely mé emoce na uzdě, se zhroutily a hněv rozproudil krev v mých žilách.

Zatnula jsem pěsti, sklapla čelist a narovnala záda, dělajíc vše pro to, abych svůj vztek potlačila. Byla jsem přece Luna.

Baron a já jsme byli součástí rodinného sňatku, nebo, jak by někdo řekl, domluveného manželství. Vyrůstali jsme spolu a já už velmi brzy věděla, že se stanu jeho ženou.

Jelikož jsem byla dcerou alfy, mé manželství představovalo pouhý nástroj k vybudování silnější smečky.

Stejně jako mnoha jiným aristokratům se mi dostalo elitního vzdělání bez jakékoliv zábavy či přátel. Přesto jsem byla dokonalá Luna. Vlastně jsem předčila mnoho samců ve škole, ve výuce i v boji. Očividně to pro Barona znamenalo jen málo a nepřineslo mi to u něj žádný respekt.

Svého ženicha jsem si sice nevybrala, ale hodlala jsem mít dokonalou svatbu, a Baron se mi to právě snažil sebrat. Strávila jsem hodiny nad každým detailem této svatby, abych se ujistila, že bude bezchybná. A on to teď kazil tím svým zmizením, jen aby si mohl užívat s jinou ženou.

Neztropím žádnou scénu; svatební zkoušky v hlavním sále se účastní příliš mnoho hostů. Tiše jsem tedy zavřela dveře, aniž by mě kdokoli spatřil.

Pohlédla jsem do chodby, abych zjistila, kdo se pohybuje poblíž hlavního sálu. Nebyl tam nikdo.

Pokud se brzy neobjevím s Baronem, lidé se začnou vyptávat. Pohrávala jsem si s vrchním volánem svých šatů a přemýšlela, co mám dělat, když vtom se dveře otevřely. Pustila jsem volán a překřížila si paže pod hrudí. Přenesla jsem váhu na pravý bok.

Můj snoubenec byl do půli těla nahý, pokrytý modřinami, kousanci a škrábanci. Černé vlasy měl rozpuštěné a spadaly mu na ramena.

"Nemyslíš, že bys mi měl něco vysvětlit?" zeptala jsem se chladně a klidně a pozvedla na něj úzké obočí. Ukázala jsem na otisk zubů na jeho rameni. "Ale ruku na srdce. Pro tohle neexistuje žádné dobré vysvětlení."

Baronovy černé oči na mě znechuceně pohlédly a v jeho hlase zazněla netrpělivost: "Už mě unavuje ten tvůj chladný přístup. Známe se od dětství. Myslel jsem si, že vzhledem k naší zítřejší svatbě ke mně projevíš alespoň náznak nějaké náklonnosti. Ale podívej se na sebe. Dokonce i teď," přejel rukou po svých stopách vášně, "když máš tohle přímo před očima, jsi jen chladný robot bez špetky emocí. Hnusí se mi to."

"Ty chceš, aby mi na tobě záleželo? Abych po tobě toužila, když jsem nikdy neměla na vybranou?" Přejela jsem si rukou po stříbrných vlasech sepnutých do loken. "Jak mi na tobě může záležet, když mě podvádíš den před naší svatbou?"

"Svatbou?" ušklíbl se Baron. "Žádná svatba nebude. Nevezmu si tě. Miluju Lily. Ne tebe."

Vybuchla jsem vzteky a vlepila Baronovi facku tak silnou, jak to jen šlo, aniž bych ho vysloveně udeřila pěstí. "Ty parchante!" procedila jsem skrz zaťaté zuby. "Tohle mi nemůžeš udělat. Přinese mi to jen potupu. Tahle svatba je o tom, aby naše smečky zesílily. Nezáleží na tom, jestli se milujeme."

Oči se mu úžasem rozšířily. Vyhrnula jsem si dlouhou sukni a otočila se k odchodu.

Svatba upoutala tolik pozornosti díky síle, kterou by toto spojení přineslo, ale teď o ní bude šlechta mluvit ze zcela jiného důvodu.

Potlačila jsem slzy, které mě pálily v očích, zachovala si chladnou hlavu, prošla kolem hlavního sálu a konečně se vrátila do svého hotelového pokoje.

Popadla jsem whisky, kterou hotel vybavil každý pokoj, a hodila ji do sebe. Nejdřív mi oheň sežehl hrdlo a pak i žaludek. Nikdy jsem nepila. Nevěděla jsem, jak se postavit otci.

Ležela jsem na posteli v moři volánů a sledovala, jak se se mnou pokoj pomalu točí. Noha mi několikrát zavibrovala, než mi došlo, že je to telefon v podvazku. Zamrkala jsem na něj. Zářil příliš ostře a já na něj stěží dokázala zaostřit. Byla to textová zpráva od mé jediné kamarádky, Niny. Posadila jsem se a zprávu si přečetla.

Nina: Kde jsi? Všichni tě hledají.

Snažila jsem se přimět své palce k poslušnosti.

Já: Opilá ve svém pokoji.

Nina: Beze mě! To není fér. Proč ses opila?

Já: Baron zrušil svatbu.

Nina: Kvůli čemu?

Já: Jsem prý chladná a bezcitná.

Nina: To je ale vůl. Stejně jsem ho neměla ráda. Bez něj ti bude líp. Vydrž. Musím rychle napsat ještě někomu.

Upustila jsem telefon a zadívala se na sebe do zrcadla na zdi. Polovina loken mi spadla do tváře. Stříbrná barva mých vlasů rozzařovala modř v mých očích. Pohlédla jsem na šaty, které mě příliš těsně svíraly. Zvedla jsem se na nohy a zapotácela se. Prsty jsem nahmatala ten hloupý zip a trhla jím dolů. Šaty spadly na zem a já do nich kopla. "Stejně jsem vás neměla ráda, tak co." Povzdechla jsem si a znovu se na sebe podívala.

Proč o mě Baron nestál? Jsem snad nepřitažlivá? Mé tělo bylo štíhlé, se zpevněnými svaly. Trénovala jsem každý den v boji se samci z naší smečky. Každý den jsem jim dokazovala, že jsem hodna stát se jejich Lunou. Přejela jsem rukou po několika svých jizvách. Mé tělo nebylo hladké a bez poskvrnky jako tělo té ženy, která byla s Baronem.

Telefon mi zavibroval a rozsvítil se.

Nina: Zavolala jsem ti společníka? Má vypracované břišáky a pleť v barvě pšenice. Může ti dát všechno, co budeš chtít! Je přímo tady v hotelu. Pokoj číslo 705! Běž se trochu pobavit.

Na rozdíl od ostatních šlechticů byla Nina tak trochu zvrhlá, a přesně proto jsem ji milovala.

Za normálních okolností bych tuhle zprávu ignorovala.

Ale po tom, co dnes Baron řekl, jsem vzala telefon a odepsala.

Já: Dobře.

Oblékla jsem si sexy šaty, které mě Nina donutila sbalit, a vydala se k pokoji 705.

Tu a tam jsem vrazila do zdi, pak i do nějakého stolu, až jsem se konečně dostala k pokoji toho společníka. Dveře byly pootevřené.

Ze zvědavosti, jak takový zlatý bůh vypadá, jsem dveře otevřela víc a nahlédla dovnitř. Dřevěné dveře hlasitě zavrzaly a já se zarazila.

O chvíli později se objevil polonahý muž ovinutý ručníkem.

Jak Nina říkala, ten muž byl velmi pohledný. Byl o hlavu vyšší než já a měl silně stavěnou postavu. Tělo se mi rozechvělo touhou. Páni. Je mnohem víc sexy než Baron.

Usmála jsem se a prsty zvolna přejela po jeho tvrdé hrudi, abych je následně vpletla do jeho rozcuchaných zlatých vlasů. Oči měl stejně zlatavé jako zbytek těla, jako teplý med, který jsem chtěla ochutnat. Neschopna odolat své rostoucí touze, zatlačila jsem ho hlouběji do pokoje.

"Je čas dělat tvou práci, chlapče, pobav mě."