„Fiono! Počkej!“ Mladík, který nám roznášel poštu, na mě polohlasně zavolal a mával, abych se zastavila, když jsem ráno procházela chodbou ke Conradově kanceláři s úmyslem odevzdat nějaké zprávy.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho srdečně. „Máš pro mě něco?“ Minula jsem šéfovy dveře a setkala se s tím mladíkem o několik metrů dál.

Zatnul zuby, nasadil přehnaně úzkostný výraz a pak se přiznal: „Ne. Promiňt