„Překvapilo mě, když mi přišla tvoje zpráva,“ řekl Alexander s úsměvem a přivítal mě u dveří. „A potěšilo mě, že se konečně dostaneš z kanceláře v nějakou rozumnou hodinu. Musím říct, že se mi opravdu líbí, když jsi tu se mnou zpátky ještě před západem slunce.“

„Mně taky.“ Věnovala jsem mu ten nejjemnější úsměv, jakého jsem byla schopná, a začala si uklízet věci.

Cestou domů jsem o tom hodně přemý