Alexander

Psal jsem si s Fionou s přihlouplým úsměvem na tváři, když jsem uslyšel, jak se k našim dveřím do ložnice blíží kroky, a okamžitě jsem zbystřil.

Otevíral jsem dveře zrovna ve chvíli, kdy ten muž dorazil k prahu. Právě zvedal ruku, aby zaklepal, a když mě spatřil, strnul. Byl to palácový služebník, kterého jsem nepoznával.

„Ó!“ vylekal jsem toho drobného muže. Rozpačitě spustil ruku s