Běhání venku bylo také ideálním časem na přemýšlení. Něco na té cestě tam a zpět a na jednoduchých, instinktivních pohybech, které tělo muselo vykonávat, sytilo mého vlka. Po běhu jsem se vždycky cítil klidnější a vyrovnanější.

Kayden chvíli mlčel poté, co jsem ho seznámil se všemi podrobnostmi, které mi otec právě sdělil.

„Kolikrát je vlastně spatřili?“ zeptal se nakonec.

„Mému otci nahlásili