Když jsem se probudil, svítilo slunce. Přetočil jsem se, otevřel oči a všiml si její drobné, půvabné postavy sedící na pohovce. Byla už oblečená a v ruce držela časopis, ale nečetla ho; pohled měla upřený na mě. Posadil jsem se a protáhl se, ve snaze se trochu víc probrat.

„Kolik je hodin?“ zeptal jsem se.

„Je čtvrt na deset,“ odpověděla.

„To je moc brzy.“

Ale pro ni už bylo nejspíš hodně pozdě.

„