Neřekl ani slovo, prostě tam jel.

Když jsme dorazili, vystoupil jsem z auta. Šel za mnou a v ruce držel zbraň. Nechtěl jsem bojovat, takže jsem si tu svou nevzal. Jediné, co jsem chtěl, bylo promluvit si. Když jsem strážím řekl, kdo jsem a co chci, požádali mě, ať počkám. Čekal jsem asi deset minut, když jsem uviděl Enza, jak kráčí k plotu.

„Nebyli jsme minule dostatečně jasní?“ zeptal se mě.

„N