Po chvíli ticha si pak povzdechl.

„Kéž bych to všechno pro tebe mohl dělat už od chvíle, co ses narodila.“

Pokrčila jsem rameny.

„Není to tvá vina.“

Bolestně se uchechtl.

„Měl jsem tě hledat usilovněji.“ Sklopil hlavu.

Při pohledu na něj a na to, jak to říkal, mi ho bylo líto. Vstala jsem, přesunula se těsně k němu a položila ruku na tu jeho.

„Vittorio, neznám tě dlouho, ale to, co jsi pro mě ud