Jasné slunce svítilo na tichý dům. Vánek lehce pohupoval cedulí na dveřích a přinášel s sebou vůni bylin.

Když Dante se svými bodyguardy vtrhl na dvůr, byli tím pohledem ohromeni. Dvůr byl vzorně udržovaný a krásně uspořádaný.

Místnost v přední části dvora sloužila k vyšetřování pacientů.

Mladý lékař tentokrát nepodřimoval. Stál u pultu a krájel nějaké byliny.

Dante na něj chvíli zíral. Tento mladý lékař měl krásnou tvář s nádechem chladu. Byl vysoký a štíhlý. Ale byl to rozhodně muž.

„Tenhle mladý lékař se vůbec nechová jako ženská. Proč se šéfovi líbí zrovna takový chlap?“ řekl jeden z bodyguardů.

„Myslím, že Dante má hezčí obličej než on,“ odpověděl druhý.

Ostatní dva bodyguardi souhlasili a šeptali si mezi sebou jízlivé vtipy o šéfově nejnovějším objektu zájmu. Dante luskl prsty a řekl: „Mluvíte nesmysly!“

Mladý lékař sice tyto muže při krájení bylin zaregistroval, ale ani k nim nevzhlédl a jen řekl: „Na vyšetření se prosím předem objednejte.“

„Od našeho posledního setkání jsi nějak zchladl. Chyťte ho!“ usmál se Dante a pak mávnutím ruky rozkázal svým lidem.

„Co to děláte?“ vykřikl Caleb v šoku. Na hlavu mu však už stihli přetáhnout černý pytel. Nic neviděl a na jeho otázky nikdo neodpovídal.

Poté, co mu někdo pytel sundal, se Caleb Vance ocitl ve vkusně zařízené ložnici. Na pohovce seděl vysoký, pohledný muž a díval se na něj s komplikovaným výrazem.

To bylo u boháčů běžné zvát lékaře k ošetření takto hrubým způsobem?

Caleb se na muže vztekle zadíval. „Chcete ode mě pomoct? Ale způsob, jakým se chováte, je naprosto nevhodný.“

„Pojď blíž,“ přikázal Cassian a upřeně se na Caleba díval. Přišlo mu zvláštní, že se k němu mladý lékař chová tak chladně a sebejistě. Tentokrát nevypadal jako zbabělec. Cassian však zjistil, že se mu víc líbilo chování toho mladého lékaře z minula.

Caleb netušil, o co mu jde, a udělal k němu několik kroků. Připadalo mu to poněkud zvláštní a zeptal se: „Co chcete? Pokud chcete vyšetření...“

Caleb přestal mluvit, protože si muž před ním začal svlékat kalhoty. Odhodil je stranou a zůstal stát jen ve spodním prádle. Caleb mu popravdě jeho dlouhé a rovné nohy docela záviděl.

Přesto to byla velmi bizarní scéna.

„Proč si svlékáte kalhoty? K vyšetření nemusíte stát tak blízko mě,“ řekl Caleb. Cítil se ještě divněji.

Cassian se zhluboka nadechl, popadl Caleba za ruku a přitiskl ji ke svému p***su!

Do prdele! Caleb byl Cassianovým činem naprosto šokován.

„Ty zvrhlý gayu!“ zařval Caleb. Ještě než se jeho ruka dotkla Cassianova p***su, vytáhl skalpel, který skrýval za zády.

Cassian se rychle odkulil na stranu, aby se vyhnul řezu nožem. Mířilo to přímo na jeho p***s! Cassian rozzuřeně zakřičel: „Co to děláš?!“

Jak si tenhle zbabělý chlap vůbec dovoluje útočit na něj s nožem!

Caleb Vance byl také vzteky bez sebe. Chytil Cassiana za límec a vrazil mu ránu do obličeje. Křičel: „Ty zvrhlíku! Já tě zabiju!“

„Sakra! Minule ses ho dotkl! Proč to teď odmítáš?“ řval Cassian zpátky. Ten mladý lékař se uměl docela dobře prát. Proč to neukázal už minule, místo aby se choval jako zbabělec? Zatímco se vyhýbal Calebovým útokům, snažil se Cassian pochopit tuhle dramatickou změnu.

„Minule? O čem to sakra mluvíš?“ zařval Caleb ještě hlasitěji. Jeho gentlemanské chování bylo už dávno pryč.

Cassian a Caleb se prali a spadli na koberec. Cassian se přetočil a přitlačil Caleba pod sebe. Chytil ho za jednu ruku, aby ho znehybnil.

Bylo to jiné na dotek.

Minule byly prsty toho mladého lékaře štíhlé a jemné, jeho ruka hebká a hebká; ale tato ruka byla silná, s mozoly. Cassian začal pochybovat o vlastní paměti. Bylo to, co cítil minule, jen výplodem jeho představivosti?

„Jak je to možné?“ zamumlal zmateně Cassian, „Minule jsi tu byl a postaral se o to, že se mi postavil.“

Když to Caleb uslyšel, přestal bojovat a zmlkl. Cassian si všiml, že se Calebův výraz změnil v čistou zuřivost. Caleb zařval: „Ty bastarde! Co jsi udělal mé sestře?“

„Sestře?“ Cassian byl tím, co slyšel, ohromen a vyhrkl: „Ty máš sestru?! Takže ten, koho jsem viděl minule a kdo ti byl tak podobný, byla tvoje sestra?!“

Caleb odpověděl na Cassianovu otázku tvrdou ranou do obličeje a zařval na něj: „Choval ses neslušně k mé sestře! Uříznu ti ten tvůj p***s!“

„Co se to tam děje?“ divil se Dante, který stál za dveřmi. Když uslyšel jejich křik a rvačku, strčil do dveří a vešel dovnitř.

Cassian měl sice vršek oblečení na sobě, ale kalhoty měl dole. Jen ve spodním prádle ležel na tom mladém lékaři. Oba se váleli po koberci a rvali se.

To měla být nějaká sexuální hra? Ach, vy zvrhlíci! Dante zčervenal, otočil se na podpatku a chystal se vyběhnout z místnosti. „Omlouvám se. Jen pokračujte prosím...“

„Idioti! Dostaňte ho ze mě!“ zařval Cassian vzteky.

„Jsi cvok! Co jsi udělal mé sestře? Mluv!“ Jako řvoucí lev byl Caleb odhodlaný Cassiana umlátit k smrti. I když ho Dante odtahoval pryč, stále se pral a křičel. Jak by mohl někdo takového muže nazvat zbabělcem?

„Šéfe, právě jsem dostal ty informace.“ Poté, co poslal Caleba pryč s jedním z dalších strážců, podal Dante Cassianovi dokument, který právě vytiskl. „Mila Vanceová je dvojče Caleba Vanceho. Narodila se v rodině tradičních čínských lékařů, je jí jednadvacet let a studuje ve třetím ročníku na lékařské univerzitě.“

Na fotce stála dvojčata vedle sebe. Jeden byl vysoký a štíhlý s chladným výrazem; druhá byla nižší, jemnější a stála s trochu přihlouplým úsměvem.

„To jsem slepý? Jak jsem si je mohl splést?“ pomyslel si Cassian. Zahanben svou trapnou chybou si schoval hlavu do dlaní.

Aspoň to dokazovalo, že není gay. A to byla pro Cassiana obrovská úleva.

„Milo, jdeme na oběd do menzy. Nechceš jít s námi?“

Zpátky na univerzitním kampusu, v dívčím internátu, se několik dívek chystalo vyrazit do menzy.

Na posteli, nad níž visel modrý závěs s hvězdami, ležela na břiše dívka s krátkými vlasy. Zírala do telefonu a frustrovaně odpověděla: „Ne...“

„Už jsi na kolejích zavřená celé dny. Myslím, že by ti prospělo se trochu projít,“ řekla jiná dívka. Měla na sobě květované šaty, dlouhé vlasy, půvabnou tvář a sladký hlas.

„Sienno, jsi nejlepší! Můžeš mi přinést jídlo s sebou? Dala bych si hovězí nudle,“ odpověděla Mila a mrkla na Siennu.

„Tak jo, jdeme,“ přikývla Sienna Vaneová a odešla s ostatními dívkami.

Po jejich odchodu na pokoji zavládlo ticho. Mila se převalila na posteli a odložila telefon na druhou stranu. Zhluboka si povzdechla. Už celé dny jedla jen donáškové jídlo a hrozně moc toužila zajít si do pořádné restaurace.

Mila měla obavy už od chvíle, kdy utekla z Cassianova domu. Ten chlap byl chladnokrevný. Znala jeho tajemství o impotenci a napálila ho. Nenajme si někoho, aby ji zabil?

Mila byla tak vyděšená, že se neodvažovala jít domů ani do menzy. Schovávala se na kolejích s výmluvou, že se učí na závěrečné zkoušky.

Zatímco se utápěla v zoufalství, její telefon náhle zazvonil.