„Milo.“ Jakmile Mila zvedla telefon, uslyšela chladný hlas svého dvojčete.

„Calebe! Proč na mě nemůžeš být trochu milejší? Jsem tvá sestra. Ale pokaždé, když mi voláš, připadám si, jako bych mluvila s cizím člověkem.“

Přesto se Mile dost ulevilo, když zjistila, že to nevolá Cassian.

Caleb v ní ale znovu vzbudil obavy. Zeptal se: „Máš nějaký malér?“

„Já... Proč to říkáš? Nemám žádný malér.“ Mila se usmála, aby skryla svůj strach. I když po pravdě, jen při té otázce už se potila.

„Doufám, že ne. Ale každopádně jsem to vyřídil. Zůstaň teď nějakou dobu doma a nevycházej. Jestli vyvedeš ještě nějakou hloupost, zachraňovat tě nebudu.“

„Calebe, jsi ten nejlepší bratr na světě!“ Když Mila slyšela jeho odpověď, byla bez sebe radostí a nesmírně vděčná, děkovala mu a chválila ho pořád dokola.

Ale Caleb prostě zavěsil. Mila slyšela jen pípání. „Jaká škoda, nemohl bys být prostě milejší?“ pomyslela si Mila.

Překulila se na posteli a posadila se. Vzhledem k tomu, že Caleb s Cassianem všechno vyřídil, už se nemusí schovávat na koleji a může jít ven!

„Milo.“ Sienna Vaneová vešla s jídlem s sebou právě ve chvíli, kdy Mila otevírala dveře. S krabičkou v ruce si Sienna všimla, že je Mila hezky oblečená, a zmateně se zeptala: „Proč ses převlékla? Ty někam jdeš? Přinesla jsem ti ty hovězí nudle.“

„Zapomeň na hovězí nudle! Pojď se mnou. Půjdeme se někam pořádně najíst a pak na karaoke. Zvu tě!“ Mila popadla jídlo, položila ho na stůl a chytila Siennu za ruce.

„Dobře. Dej mi chvilku, abych se převlékla,“ odpověděla Sienna.

Když se převlékla, vyšly obě dívky ruku v ruce z koleje a zamířily na autobusovou zastávku vedle školní brány.

Když Sienna viděla, jak je Mila šťastná, zeptala se: „Milo, co se stalo? Celé dny ses schovávala na koleji a najednou jsi zase v pořádku.“

Mila šťastně cucala lízátko a neurčitě odpověděla: „Nic se nestalo. Prostě mám radost. Co takhle japonská kuchyně? Pozvu tě.“

„Ty to vždycky platíš. Já...“ Sienna se kousla do rtu a sklopila hlavu, v takových chvílích se vždy cítila tak méněcenná.

„Přestaň s tím,“ přerušila ji Mila. Věděla, že Sienna vyrůstala v neúplné rodině a nedostávala velké kapesné. Proto když šly někam ven, útratu vždycky platila Mila.

Mila se pokusila změnit téma. „Moc mi pomáháš. Ber to prostě jako projev mého vděku. Jo! Chtěla bys jít po večeři radši do baru, nebo na karaoke?“

Mila byla zábavná dívka, ale celé dny se skrývala na koleji bez jakéhokoliv společenského vyžití. Teď, když bylo bezpečné jít ven, oplývala nadšením a vášnivě ke Sienně promlouvala.

Náhle uslyšely hlasité zatroubení. Mila a Sienna se snažily zjistit, čí je to auto. Před školní bránou zastavil černý Maybach. Propracovaný design luxusního vozu přitahoval pozornost studentů.

„Docela křiklavé, že?“ zamumlala Mila. Hlasitý zvuk ji vyděsil, a tak Siennu chytila za ruku a snažila se odejít.

Ale Sienna stála na místě a zírala na auto. Zašeptala: „Milo, zdá se, že se na nás ten muž v autě dívá.“

„Opravdu?“ Mila byla zmatená. Neznala nikoho, kdo by si mohl dovolit Maybach.

Dveře auta se otevřely a vystoupil muž smíšené rasy v košili a džínách. Zdálo se, že měří hodně přes metr osmdesát a byl neskutečně pohledný.

Několik dívek, které stály poblíž, začalo ječet a fotit si ho na telefony.

Muž obešel auto na druhou stranu, předklonil se a otevřel dveře dalšímu muži. Muž uvnitř vozu byl ještě vyšší než ten první. Perfektně střižený oblek dával vyniknout jeho dokonalé postavě a dlouhým, rovným nohám. Měl na sobě sluneční brýle, ale soudě podle jeho výrazného nosu a smyslných rtů, každý mohl na první pohled poznat, že je to nádherný muž.

A co víc, ten muž byl bohatý a mocný. Když Sienna viděla, jak k nim kráčí, nervózně sevřela látku svých šatů.

Mila otevřela ústa a lízátko jí vypadlo na zem.

Byl to Cassian Thorne! Jak mohl vědět, že studuje na téhle univerzitě?

Mila se zachvěla a tvář jí pobledla, jak přemýšlela, jestli se ji ten muž chystá zabít, aby ochránil své tajemství. Zatímco dívka stojící po jejím boku, Sienna Vaneová, se červenala vzrušením.

Obě byly pohroužené do vlastních myšlenek a nevšimly si reakce té druhé. Cassian Thorne se před nimi zastavil a sundal si sluneční brýle. Jeho oči byly jasnější než hvězdy.

Při pohledu na jeho nádhernou tvář se Sienna zhluboka nadechla. Tohle byl ten nejpohlednější muž, s jakým se kdy setkala! Tváří v tvář mužovu chladnému výrazu se Sienna zeptala: „Co pro vás mohu...“

„Mila Vanceová,“ přerušil muž Siennu a podíval se přímo na Milu, „vy jste mladší sestra Caleba Vance, že?“

„Já... Musel jste si mě s někým splést. Vlastně jsem Calebova druhá sestra. Jmenuji se Milly Vanceová,“ vyhrkla Mila pomalu, dívajíc se do Cassianových hrozivých očí.

„Minule jste mi lhala. Víte, co dělám lidem, kteří mi lžou?“ Cassian se za svou pošetilou chybu stále styděl a toužil tu vzpomínku vymazat, kdyby mohl.

„Omlouvám se. Odpusťte mi...“ Mila sklopila hlavu a omluvila se mu.

Sienna byla mezitím čím dál víc rozmrzelá z toho, že jí ten pohledný muž nevěnuje žádnou pozornost. Rozhodla se tedy udělat něco, aby si ji zapamatoval. Byla to možná jediná příležitost, jak se seznámit s tak výjimečným mužem. A takový muž stál tak blízko ní. Jak by si mohla nechat takovou šanci ujít?

Sienna zatáhla Milu za ruku a postavila se před ni. Teprve tehdy si Cassian Sienny všiml. Vypadalo to, jako by ji doteď vůbec neviděl. Cassian si ji s uznalým úsměvem prohlédl od hlavy až k patě a zeptal se: „Kdo jste?“

„Jsem Milina nejlepší kamarádka, Sienna Vaneová. Co od Mily chcete? Urazila vás snad? Ať už udělala cokoliv, prosím, odpusťte jí to,“ odpověděla Sienna jemným a líbezným hlasem. Často se takhle chovala – nevinně a plachě – což pravidelně přitahovalo pozornost mužů, u kterých to probouzelo touhu ji chránit.

Když Mila uslyšela Siennina slova, byla k slzám dojatá. Sienno, ty jsi moje opravdová kamarádka!

Siennino představení s Cassianem však vůbec nepohnulo. Podíval se přímo skrz ni a znovu upřel zrak na Milu.