Sienna se na Milu podívala s očima dokořán. Opravdu nečekala, že Mila její nabídku pomoci odmítne. Mila obvykle působila tak nevinně. Siennu by nikdy nenapadlo, že právě v tak důležitou chvíli bude Mila tak chytrá a bude vědět, jak udržet ostatní ženy dál od svého cíle.

Skuteční přátelé neexistují, pomyslela si.

Ale ona byla Sienna Vaneová; nevzdá se tak snadno.

Sienna v hlavě začala rozebírat všechny možnosti, zatímco zároveň předstírala, že Milu utěšuje. Brzy začala přednáška a ony přestaly mluvit.

Ten pohledný, bohatý muž se Sienně neustále vracel do myšlenek. Přitahoval ji už jen jeho hlas v telefonu.

Nezáleželo jí na tom, že jí Mila nedovolí se k němu přiblížit. Zařídí to sama.

Mila a Sienna trávily čas vždycky spolu, ve škole i mimo ni. Mila se o Siennu a její rodinu velmi zajímala. Sienna měla úžasnou, jemnou povahu, takže spolu dobře vycházely a staly se z nich nejlepší kamarádky.

Nejlepší kamarádky by před sebou nikdy neměly mít tajemství. Ale Sienna si rychle všimla, že každé odpoledne pro Milu přijíždí auto a večer ji zase vrací. Přitom Mila stále předstírala, že Cassiana nemůže vystát!

Byl to ten stejný pohledný chlápek, co Milu pokaždé vyzvedával. Sienna si byla jistá, že Mila Cassiana ve skutečnosti nenávidí, a naopak si chvíle strávené s ním užívá.

Pokaždé, když to auto přijelo, Mila s sebou jako zástěrku vzala lékařskou brašnu a zamávala Sienně na rozloučenou.

Následující den Sienna zamávala Mile na rozloučenou, když Mila opět odcházela za tím pohledným mužem. Od chvíle, kdy Dante Milu vyzvedával poprvé a vyrojily se kolem něj davy mladých žen, věděl, že se musí držet v pozadí. Od té doby proto jezdil užitkovým vozem, aby Milu vyzvedl, a pokud to nebylo nutné, z auta vůbec nevystupoval.

Sienna se za Milou zahleděla se sladkým úsměvem.

Po příjezdu do Cassianovy vily v centru města Mila vždy začínala tím, že mu změřila tep.

V poslední době se Mila od svého staršího bratra naučila několika novým dovednostem. Ačkoli to zatím jen hrála, věřila, že v této práci už velmi brzy dosáhne skutečné odbornosti.

Mila Cassiana požádala, aby natáhl ruku, a pak se, jako vždycky, otočila, aby otevřela svou lékařskou brašnu. Speciálně poprosila svého bratra o oděv pro lékařské návštěvy u pacientů, aby Cassiana oklamala.

Obvykle nechávala lékařskou brašnu v Danteho autě. Dante jí pak pomohl s jejím donesením do vily a položil ji vedle ní. Tentokrát však za sebou nic nenašla.

Mila byla na chvíli jako v transu. „Kde je moje brašna?“ zeptala se Danteho.

Zpočátku si Mila myslela, že jí ji Dante prostě zapomněl přinést.

Dante se zamračil; divil se, proč si Mila dnes svou lékařskou brašnu nevzala. Ale neptal se jí na to.

„Půjdu se ještě podívat zpátky k autu.“ Dante si pomyslel, že se možná mýlil, koneckonců, Mila brašnu normálně nosila. A tak šel do garáže znovu hledat.

Brzy se Dante vrátil a řekl Mile: „V autě žádná brašna není.“

„Není?“ zopakovala Mila s vykulenýma očima. Pamatovala si ale, že si ji do auta vzala. Ta lékařská brašna byla bratrovým nejdražším majetkem. Kdyby ji ztratila, pořádně by ho to naštvalo. A co hůř, nevěděla, jak zvládnout svou současnou situaci.

Mila znervózněla. „Jak jsem ji mohla ztratit? Pamatuju si, že jsem ji dávala na zadní sedadlo. Sienna mi ji pomáhala nést. Dante, podíval ses pořádně?“

Dante na ni vrhl zvláštní pohled. Byl si jistý, že brašna v autě nebyla, ale když viděl Miliny obavy a výraz svého šéfa, odvětil: „Půjdu se podívat ještě jednou.“

Cassian se na Milu zadíval s přemýšlivým výrazem. Opřel se do pohovky a překřížil nohy. Obrysy jeho tváře vypadaly v jemném světle naprosto dokonale; řasy měl tak dlouhé, že téměř zakrývaly jeho hluboké oči.

Zatímco Mila uvízla bez své lékařské brašny, Sienna byla zpátky na jejich koleji a spokojeně si hrála s telefonem. Seděla na židli a lékařskou brašnu měla položenou před sebou. Byla to ta, kterou Mila hledala!

Další z jejich spolubydlících se právě zvedla k odchodu na večeři. Když brašnu uviděla, okamžitě se zeptala: „Proč si dnes Mila nevzala svou tašku jako obvykle?“

„Mila říkala, že ji dnes nebude potřebovat,“ nasadila Sienna na spolubydlící nevinný úsměv. „Takže jsem jí pomohla vzít ji zpátky. Tam, kam šla, by se jí prý jen pletla do cesty.“

„Páni, ty jsi tak skvělá kamarádka.“ Ostatní spolubydlící měly Siennu rády pro její laskavost a často ji upřímně chválily.

Když na pokoji nezbyl nikdo, Sienna se usmála, hrdá sama na sebe, jak svůj prohnaný plán provedla. Vyprovodila Milu a pak, když se nikdo nedíval, z auta brašnu vytáhla.

Byl už skoro čas Mile zavolat. Sienna vytočila její číslo a promluvila ustaraným hlasem: „Milo, zapomněla sis vzít lékařskou brašnu? Pořád je tu na pokoji.“

Mile se ulevilo a s radostí odpověděla: „Hledala jsem ji snad celou věčnost! Děkuju, Sienno. Zastavím se a vyzvednu si ji.“

„Můžu ti ji přivézt,“ nabídla se Sienna. „Je to hrozně blízko. Pamatuju si, že je tam nedaleko jedna skvělá kavárna, jednou jsem tam úplnou náhodou měla kávu.“

„Moc ti děkuji.“ Milu Siennino gesto dojmulo. „Později tě pozvu.“

Po zavěšení Mila nabrala dech. Na jedné straně byla vděčná, že nebude muset vysvětlovat bratrovi, že ztratila jeho tašku. Začala si ale dělat starosti kvůli tomu, že přijde Sienna; bála se totiž Cassianovy špatné nálady.

Cassian na nikoho nebyl laskavý. Zastraší Siennu?

Mila sama o sobě byla celkem bezstarostná povaha, ale Sienna byla velmi citlivá a plachá. Proto na ni Mila vždycky dávala takový pozor.

Cassian Thorne měl velké jmění, ale špatnou povahu. Jak by asi Sienna reagovala na jeho aroganci?

Mila se obávala, že udělala chybu, když Sienně dovolila přijet, a pronesla ke Cassianovi vážným tónem: „Cassiane, potřebuju se s tebou na něčem domluvit.“

Málokdy se stalo, že by byla Mila tak vážná. Cassianova pěkná tvář projevila jistý zájem. Nechtěl nic slibovat, a tak jen odvětil: „Nejdřív bys mi měla říct, o co jde.“

„Moje nejlepší kamarádka mi sem později přinese lékařskou brašnu,“ vysoukala ze sebe Mila s jistou rázností. „Mohl bys k ní být prosím milý? Ona je jiná než já a možná by se tě trochu bála.“

Žádala ho, aby byl k její kamarádce milý. Věděla Mila vůbec, s kým mluví? Cassian uvažoval o tom, co řekla Mila, a o té kamarádce, se kterou ji před chvílí slyšel telefonovat. Ve vile bylo naprosté ticho, takže slyšel hlasy obou docela zřetelně.

Cassian sklopil oči a uvědomil si, že je mu ten hlas povědomý. Byl to hlas Miliny nejlepší kamarádky, kterou už předtím viděl. K bezvýznamným lidem byl lhostejný, ale měl dobrou paměť. Ta dívka byla Milina spolužačka. Sice zapomněl její jméno, ale zapsala se mu do paměti jistá touha v jejích očích.