Věž V&X byla nejvyšší budovou ve městě. Z nejvyššího patra bylo vidět na kilometry daleko. Místa jako toto bývala obvykle navržena jako vyhlídkové plošiny, aby sem lidé mohli přijít a kochat se výhledem.

Tady tomu tak ale nebylo. Nejvyšší patro věže symbolizovalo moc společnosti V&X Group Ltd., protože se zde nacházela kancelář generálního ředitele Cassiana Thorna.

Byl to den po Milině katastrofálním setkání s Cassianem. Seděl na své kancelářské židli vyrobené na míru. Za ním bylo obrovské prosklené okno, skrz které měl výhled na celé město.

Cassian neměl dobrou náladu. Když dokončil poslední část své práce, zavřel počítač a štíhlými prsty si promnul nos.

Zaslechl zaklepání na dveře od svého asistenta Danta. Ten vešel a opatrně řekl: „Šéfe. Volala slečna Harringtonová, aby vás pozvala na večeři.“

Cassian se zamračil a podíval se na hodinky. Bylo pět hodin odpoledne. Mila měla přijít později, aby ho ošetřila.

Dante věděl, na co Cassian myslí, odkašlal si a lehce prohodil: „Šéfe, myslím, že slečna Vanceová dnes nepřijde. Včera byla opravdu zuřivá.“

„Já vím.“ Cassian si promnul spánek a vstal z měkkého křesla. Došel k oknu a podíval se dolů na město pod sebou.

Z jeho výšky vypadala auta na ulicích jako dětské hračky a lidé jako drobní mravenci.

„Jak mám slečně Harringtonové odpovědět?“

„Řekněte jí, že mám dnes večer schůzku.“

Při pomyšlení na Chloe Harringtonovou měl Cassian smíšené pocity. Protože Mila chodila do jeho domu v noci, vydal Cassian příkaz, aby se každý večer zrušila jeho práce. Ve skutečnosti se dnes večer žádná schůzka nekonala. Cassian schůzku využil jen jako výmluvu, aby Chloino pozvání odmítl.

Dante byl na vteřinu zmatený. Ale když pomyslel na slečnu Harringtonovou a na důvod Cassianovy nedávné špatné nálady, usmál se. Určitě bylo pro Cassiana dobré, že se s Chloe neuvidí.

Když věděl, že Cassian odmítl pozvání své snoubenky, opravdu doufal, že se Mila ukáže!

Cestou domů Dante přemýšlel, jestli Mila přijde, nebo ne. Koneckonců, neodpověděla mu na zprávu. Atmosféra v autě byla vyloženě mrazivá; Cassian zjevně neměl dobrou náladu.

Dante se rozhodl, že bude nejlepší, když zůstane zticha a nechá svého šéfa v klidu přemýšlet. Řidič naštěstí také vycítil Cassianův chlad a i on zůstal zticha.

Negativní atmosféra v autě působila na všechny tři muže a všichni se cítili dost hrozně, když zastavili u Cassianova domu. Když ale z auta vystoupili, naskytl se jim pohled na štíhlou postavu.

Mila na ně už nějakou chvíli čekala. Začala si myslet, že se Cassian možná dnes večer nevrátí, a chystala se k odchodu. Naštěstí se objevili právě včas.

Když Cassian viděl, že na něj Mila čeká a přišla dřív než obvykle, byl naprosto překvapený.

Strávil odpoledne vymýšlením různých způsobů, jak Milu zastrašit nebo donutit, aby se podvolila. Jelikož se ale ukázala, všechny jeho plány byly zbytečné.

Zvláštní bylo, že se tentokrát nechovala zuřivě. To nebyl styl Mily Vanceové, pomyslel si Cassian.

Mila rychlým dotykem jeho zápěstí nahmatala Cassianův puls a pak vyjmenovala bylinky, které by měl brát. Zdálo se, že ničemu, co udělala, nevěnovala žádnou péči ani myšlenku.

Cassian se na ni podíval a neřekl nic, dokud se Mila neotočila ke kuchyni: „To je všechno?“

„To je všechno.“ Aniž by se na něj podívala, sbalila si svou lékařskou brašnu. Lékařská brašna, kterou použila tentokrát, se navíc lišila od té, kterou používala předtím. Tahle vypadala jako nějaká stará levná věc z trhu s použitým zbožím.

Když Mila lékařskou brašnu zamkla, vstala a chystala se k odchodu. Cassian natáhl ruku a brašnu zadržel, čímž jí zabránil odejít.

Když se to stalo předtím, Mila na něj zírala a požádala ho, aby dal ruku pryč. Dnes však neřekla nic. Jen se na něj podívala s kamennou tváří.

Ještě nikdy se k němu takhle žádná žena nezachovala. Natož žena, kterou si najal!

„Jsi si jistá, že jsi neudělala chybu?“ řekl Cassian ve snaze prolomit to trapné ticho mezi nimi.

„Ano,“ odpověděla Mila okamžitě. „Vraťte mi mou lékařskou brašnu,“ řekla chladným hlasem bez emocí.

Cassianovi došlo, že se na něj Mila pořád zlobí. Získala ale poučení, že je lepší vyhovět jeho potřebám, než s ním bojovat. Chovala se jako robot, který je automaticky nastaven k dokončení úkolu.

Její chování Cassiana mírně znervózňovalo. Mila byla normálně tak plná života. „Včera...“ začal.

Mila ho však přerušila a řekla: „Nechte tu lékařskou brašnu tady, vezmu si ji později.“

„Milo Vanceová!“ Cassiana Milin přístup rozzuřil, ale když viděl její obličej, prostě se na ni nedokázal zlobit, bylo to, jako by se všechen jeho hněv prostě vypařil.

„Co dalšího pro vás mohu udělat?“

Mila se na něj bez výrazu podívala.

Cassian na Milu upíral své ostré orlí oči. Mila ale stále nijak nereagovala.

„Jestli už nic dalšího nepotřebujete, půjdu uvařit ten lék.“ Mila otočila hlavu a odešla.

Po jejím odchodu Cassian zuřivě rozmlátil Milinu lékařskou brašnu.

„Šéfe!“ Dante byl jeho jednáním zaskočen.

„Kupte jí novou. Tu nejlepší, jakou najdete,“ řekl Cassian chladně.

Dante vyrazil ven a rychle přinesl novou lékařskou brašnu. Mila přinesla Cassianovi výživný lék. Vařila ho dvě hodiny a tentokrát do něj nepřidala žádné zbytečné bylinky. Jediné, co chtěla, bylo dokončit to, co vyžadovala dohoda, a co nejrychleji odejít od Cassiana.

Když té noci přijela domů a ležela v posteli, Mila hodně přemýšlela. Nechtěla se s Cassianem vídat, ale bylo to nemožné.

Zaprvé podepsala dohodu. Zadruhé byl Cassian mocný a bohatý. Ať by se schovala kamkoli, dokázal by ji najít a přivést zpět, aby ho léčila. To raději přijde k němu domů dobrovolně, než aby se schovávala.

Když Mila pomyslela na léčbu, neubránila se povzdechu. Věděla, že její znalosti o mužském zdraví jsou omezené. Cassianova impotence byla způsobena něčím v jeho mysli. Pokud ho nedokázal vyléčit Caleb, nebylo možné, aby to dokázala ona! Jediné, co mohla Mila dělat, bylo neustále předepisovat věci, které byly pro mužské zdraví obecně prospěšné.

Žádný jiný plán neměla. Vzhledem k tomu, že dohoda, kterou podepsali, platila pouze pro tento měsíc, Mila se modlila, aby po uplynutí této doby všechno skončilo.