ELOWEN.

Dveře se za námi zavírají a my zůstáváme v jednom z velkolepých salónů svatyně. U jedné stěny stojí fontána s vodopádem, která se uprostřed rozestupuje a křiví se podél klenutého průchodu, jenž vede z místnosti pryč.

Doufám, že jsem se rozhodla správně, když jsem požádala o setkání s ním. Ostatně, tyhle otázky jsem si připravovala dost dlouho!

„O co jde? Přejděme k věci,“ řekne chladně.