Když dorazili do školy, Lucian odjel.

Evangeline pohlédla na třpytivý zlatý nápis, který hlásal: ‚Akademie svatého Judy.‘ Působí to docela nostalgicky. Už dlouho jsem ve škole nebyla, pomyslela si. Po zapsání ve škole následovala učitele do své třídy.

Jakmile vešla, celá třída byla na nohou.

"Takže ona je tou snoubenkou rodiny Vaneových. Není trochu moc ohavná? Jak může být dost dobrá pro pět sourozenců Vaneových?"

"Svatá prostoto! Způsob, jakým se obléká, je tak nemožný – přesně jak se dá čekat od vidláka."

"Když je z venkova, musí být slabá v učení. Proč ji dali zrovna do naší třídy?"

…

Když Evangeline viděla, že o ní všichni mluví, okamžitě si uvědomila, že se stala slavnou. Zmlaskla; rovnou věděla, kdo za tím stojí. Finley je tak dětinský, pomyslela si.

Nikdo ze třídy nebyl ochotný s Evangeline sdílet lavici, ale jí to nevadilo. Místo toho se posadila sama v rohu.

Když přišel čas přestávky, vydala se Evangeline na dámské toalety, jen aby ji venku zastavilo několik studentek. Některé z nich měly obarvené vlasy a některé měly na sobě těžký make-up. Zkrátka, vypadaly jako potížistky.

Sloane Whitakerová arogantně vyhrožovala: "Ty musíš být Evangeline Ashfordová. Měj rozum a vypadni jak z panství Vaneových, tak z Veridale, to ti radím!"

Evangeline zacukaly koutky úst. Zdá se, že lidé z Veridale mě tu nevidí rádi, ale já tu jsem taky proti své vůli, pomyslela si.

"Slyšela jsi, co Sloane říkala, ty ošklivko?"

Evangeline se probrala ze zamyšlení a nonšalantně odpověděla: "Ano, slyšela. Ale já neodcházím. Zůstanu tu, ať se děje, co se děje."

…

Zatímco se to dělo, Finley ležel přes lavici ve třídě 12A. Zrovna se probudil z podřimování, když před sebou uslyšel povídat si nějaké spolužačky.

"Slyšela jsem, že Sloane ze 12F šla dát Evangeline za vyučenou. Ck, ck, ta skončila."

"Asi to dostane pořádně sežrat…"

Finley mírně zvedl oči. To on ty zvěsti rozšířil, ale to jen proto, že chtěl, aby to měla Evangeline ve škole těžké. Nechtěl, aby ji někdo zabil, to by ho pak Jeremiah určitě zabil taky.

Při pomyšlení na to vyrazil ze třídy.

Mezitím byl na dámských toaletách naprostý nepořádek. Čtyři potížistky, které si přišly podat Evangeline, dostaly strašlivě na budku, zejména Sloane, na niž byl žalostný pohled, když klečela s hlavou sklopenou do umyvadla.

"Já, Evangeline Ashfordová, nenávidím vyhrožování víc než cokoli jiného. Už se do mě nikdy neobouvejte! Jasné?"

"Ano, je to jasné! Mýlily jsme se! Omlouváme se!"

Evangeline si oprášila ruce o sebe, a zrovna když chtěla odejít, uviděla za sebou stát Finleyho s užaslým výrazem.

"Ty…"

Během posledních několika dnů ve škole se Finley doslechl, že Sloane chodila na kickbox. A přesto ona i ty další tři dopadly takhle po tom, co se na Evangeline vrhly v přesile… Náhle měl pocit, že Evangeline možná nebude takové ořezávátko.

"Trénovala jsem se kácením stromů a lezením po horách na venkově. Tihle lidé se vůbec neumí prát."

Když Finley poslouchal Evangelinino vysvětlování, rázem mu to došlo. Tak takhle to je, pomyslel si. Když se vzpamatoval, následoval ji ven z toalet.

"Mimochodem, co ty děláš na dámských záchodcích?" Evangeline na Finleyho upřela zvláštní pohled.

Finleyho tvář okamžitě zrudla rozpaky. "Do toho ti nic není! Jsem tu, protože se mi tu líbí," odpověděl, než zrychlil krok směrem ke své třídě.

Evangeline zůstala beze slov. Poté, co se vrátila do třídy, pípl jí na lavici mobil. Byla to zpráva, ve které stálo: 'Pomoz mi, šéfko!'

'Cože?' odepsala Evangeline. Z tohodle volání o pomoc nekouká nic dobrého, pomyslela si.

'Finley Vane z rodiny Vaneových – můj úhlavní nepřítel – mě vyzval na dnešní večer na závod na okruhu Apex. Prosím, pomoz mi, šéfko.'

'Ne, to tedy nepomůžu.' Evangeline se položila přes lavici a tvářila se nezaujatě.

'Copak tě Finley na panství Vaneových nešikanoval, šéfko? Je to taková osina v zadku, koneckonců. Jen mi pomoz, šéfko. Až ten závod vyhraješ, zaplatím ti 5 milionů.'

Ten člověk na ni dál naléhal, aby mu pomohla, a tak se Evangeline na chvíli zamyslela. Opravdu, Finley je docela otravný. Pět milionů není mnoho, ale je to celkem slušné, pomyslela si. Proto líně odepsala: 'Dobře. Jsem na Akademii svatého Judy. Přijeď mě vyzvednout dnes odpoledne po škole.' Po chvíli přemýšlení poslala zprávu Lucianovi a sdělila mu, že ji po škole nemusí vyzvedávat, protože musí něco zařídit a vrátí se domů pozdě. Přidali si jeden druhého na WhatsApp už dnes ráno, aby bylo snazší domluvit odpolední odvoz.

Když Lucian obdržel zprávu od Evangeline, jednoduše odpověděl 'Dobře', aniž by se nějak vyptával. Koneckonců, vůbec ho nezajímala.

…

Okruh Apex byla známá závodní trať ve Veridale, kde se scházeli jen bohatí floutci a potomci vyšší třídy.

Když skončila škola, nastoupila Evangeline do Lamborghini; muž za volantem byl zhruba ve stejném věku jako Finley.

Jace Montgomery se zamračil, jakmile na Evangeline vrhl pohled. "Kdo jste? Nastoupila jste do špatného auta."

Evangeline stáhla rty do úsměvu. "Ty mě nepoznáváš?"

Jacemu úžasem nad známým hlasem spadla čelist. "Ty vole! Jak to, že jsi tak zohyzděná, šéfko?" Moje šéfka je přece skvělá a roztomilá malá víla. Proč takhle vypadá? Vůbec jsem ji nemohl poznat! pomyslel si.

Evangeline se připoutala a s nonšalantním výrazem řekla: "Jedeme najít nějaké místo, kde se odlíčím, než si dáme večeři."

"Rozumím, šéfko," odpověděl Jace, než nastartoval auto a odjel.