Evangeline se na rtech mihl úsměv, díky němuž byla její nádherná tvář obzvlášť okouzlující. „Omlouvám se, ale na to nemám čas,“ odpověděla. Pak odhodila helmu, otočila se a odešla.

Jace se na Finleyho škodolibě ušklíbl. „Cheche, prohrál jsi. Jaký je to pocit, co? Podívejme se, kdo teď musí brát svá slova zpátky.“

Finleyho tvář zrudla vzteky, ale na odpověď se nezmohl.

V tu chvíli k nim přistoupila Evangeline. „Odvez mě domů.“

„Rozumím, šéfová,“ odpověděl Jace a se servilním chováním odešel s Evangeline.

Když Finley viděl, jak nespokojeně se Dominic za ním tváří, udiveně se zeptal: „Dominicu, nechal jsi ji vyhrát ten závod, protože je hezká?“

Dominic věnoval Finleymu nevraživý pohled, než se zahleděl na vzdalující se Evangeline. Měl matný pocit, že je mu její postava nějak povědomá, ale v tu chvíli si nedokázal vybavit, kde ji viděl.

…

Evangeline šla po získání pěti milionů spokojeně spát. Druhý den ráno si opět nanesla svůj nemódní make-up a nasadila paruku. Mezitím bylo dole v přízemí docela živo, sešli se tam všichni sourozenci Vaneovi kromě Dominica.

„Tady je její fotka. Je to vážně kočka, že jo? To, jak včera v noci závodila, bylo hrozně cool! Když o tom přemýšlím, to, že s ní Dominic prohrál, vlastně nebylo tak zlé.“

Ostatní tři pohlédli na fotku, kterou včera v noci pořídil jeden z Finleyho kamarádů. S velkým zájmem diskutovali o tom, jak Dominic závod prohrál.

„Chachacha! Jak vzácné je slyšet, že neporažený Dominic byl skutečně poražen!“

„Je to opravdu kráska. Kéž by se mi ji podařilo získat jako modelku pro naši značku,“ řekl Raphael, který vlastnil módní značku.

„Je škoda, že s takovým vzhledem nevstoupí do showbyznysu,“ povzdechl si Caspian, držitel ceny pro nejlepšího herce.

„Ach jo, včera v noci jsem se zapomněl zeptat na její jméno. Ale Dominic už někoho poslal, aby to zjistil, takže zprávy budou nejspíš velmi brzy.“

Čtyři muži ukončili svou debatu, až když Evangeline sešla dolů. Přejeli ji pohledem a pomysleli si, že se svým vzhledem té dámě ani zdaleka nevyrovná.

Evangeline mohla být jen vděčná, že její maskovací schopnosti jsou dost dobré. *Jinak by se do mě asi všichni zamilovali, kdyby prohlédli můj převlek,* pomyslela si narcisticky.

Sotva dojedla snídani, zazvonil jí na stole telefon a přišly tři textové zprávy za sebou od Jacea. První zněla: „Šéfová, víš co? Finley je tak nestoudný, zaplatil mi, aby dostal tvoje číslo!“

Druhá zněla: „Tipuju, že ho pořádně vytočí, až zjistí, že ta, kterou hledá, vlastně bydlí pod stejnou střechou jako on.“

Třetí zněla: „Mimochodem, Dominic tě taky hledá, takže buď opatrná.“

Evangeline se opovržlivě usmála. *To záleží na tom, jestli mě Dominic vůbec dokáže vypátrat,* pomyslela si.

Konečně byl pátek. Po Raphaelovi a Caspianovi byl dnes na řadě Dominic, aby odvezl Evangeline do školy a zpět. Toho rána však cestou do školy ani jeden z nich nepromluvil.

K Evangelineinu překvapení ji Finley po skončení vyučování sledoval celou cestu ven ze školního areálu.

„Proč mě pořád sleduješ?“

Finley našpulil rty a opovržlivě odpověděl: „Nesleduju tě! Paige je zpátky, přijela s Dominicem. Jdu ji přivítat.“

*Paige? Kdo to je?* pomyslela si Evangeline.

Když Finley viděl, jak zmateně se tváří, potěšeně vysvětlil: „Paige je nejstarší dcera Mercerových. Vyrůstala s námi a užili jsme si spoustu legrace, ale poslední dva roky studovala v zahraničí. Teď je konečně zpátky!“

Evangeline poznala, že Finley má o té slečně dobré mínění, ale bylo jí to jedno. *Nejstarší dcera Mercerových? V životě jsem o ní neslyšela,* pomyslela si, zatímco s lízátkem v koutku úst líně kráčela ze školní brány.

Paige – dívka, o které Finley mluvil – seděla na sedadle spolujezdce. Oděná do značkového oblečení měla dlouhé vlnité vlasy rozpuštěné na zádech a její líčení bylo dokonalé – typické pro mladou dámu z bohaté rodiny. Poté, co vřele pozdravila Finleyho, se otočila k Evangeline a s úsměvem řekla: „Ty musíš být Evangeline. Já jsem Paige Mercerová. S Finleym a ostatními jsem vyrůstala od dětství. Odteď budeme kamarádky. Kdyby ses chtěla ve Veridale nějak pobavit, klidně se mi ozvi.“

Evangeline zdvořile odpověděla: „Dobře.“

„Co bys s ní tak mohla zažít za zábavu, Paige? Strašně jsi mi chyběla. Tentokrát už neodjedeš, že ne?“

Paige se usmála. „Ne, neodjíždím. Dokončila jsem vysokou školu, takže plánuju nastoupit do Vane Global jako stážistka.“

„Vážně? V tom případě se musíš o Paige postarat, Dominicu.“

Dominic neřekl ani slovo, nastartoval auto a odjel od školy.

V očích Paige se mihl stín zklamání, než se ve zpětném zrcátku podívala na Evangeline. *Jak bych vůbec mohla znovu odejít?* pomyslela si.