Ve skutečnosti Paige studia nedokončila. Mercerovi jen zaplatili hromadu peněz, aby pro ni získali vysokoškolský diplom.

Mercerovi a Vaneovi byli staří rodinní přátelé. Paige nejenže odmalička Dominica milovala, ale Mercerovi ji už od dětství vychovávali jako budoucí paní Vaneovou. Nečekala, že se odnikud vynoří nějaká Evangeline. Jakým právem si tahle ošklivá venkovská nána může vybrat jednoho z pěti synů rodiny Vaneových za snoubence? Tvář Paige mírně potemněla. *Může si sáhnout na kohokoli z nich – ale na Dominica ne!*

…

Auto pomalu dojelo k sídlu Vaneových. Ostatní tři sourozenci byli doma a vřele přivítali Paige, kterou dlouho neviděli.

Paige vytáhla dárky, které si připravila v zahraničí, a všem je rozdala. Po chvíli se znovu podívala na Evangeline a omluvně řekla: „Promiň, Evangeline. O tom, že jsi u Vaneových na návštěvě, jsem se dozvěděla až po svém návratu, takže jsem pro tebe dárek nepřipravila…“

Evangeline si pomyslela, že tahle dáma je pěkná pozérka, ale než stihla promluvit, skočil jí do řeči upovídaný Finley: „Proč se omlouváš, Paige? Vždyť se ani neznáte.“ Potom, jak otevíral svůj dárek, s úžasem zvolal: „Páni, to je ta nejnovější herní konzole – a ještě k tomu limitovaná edice! Jsi moc hodná, Paige.“

Evangeline se cítila od ostatních izolovaná, ale ani se mezi ně nechtěla vmísit, takže sama odešla nahoru. Po chvíli uslyšela zaklepání na dveře své ložnice. Otevřela je a udiveně se podívala na Dominica, který stál před ní.

„Mercerovi dnes večer pořádají večeři na oslavu návratu Paige. Děda mě požádal, abych tam šel s tebou,“ vysvětlil Dominic. Vzhledem k tomu, že dnes měl Evangeline doprovázet on, připadly mu na starost i všechny ostatní záležitosti s ní spojené.

Evangeline se tam po těchto slovech nejprve nechtělo, ale když Jeremiah požádal Dominica, aby ji doprovodil, zdálo se nevhodné nejít. S povzdechem se tedy vydala do butiku s Dominicem i Paige.

Když dorazili do butiku, Dominic se posadil na pohovku a čekal na obě dámy. Paige vzala Evangeline za ruku jako starší sestra a říkala jí: „Evangeline, na tom večírku pak nebuď moc nervózní. Neboj se, kdyby se cokoli dělo, stačí mě zavolat.“

Evangeline to strojené chování té ženy sotva snášela. S úsměvem odpověděla: „To je v pořádku, dědeček Vane říkal, že mě dnes doprovodí Dominic. Jsem klidnější, když ho mám nablízku.“

Jak Evangeline čekala, tvář Paige viditelně ztuhla a bezděky stiskla Evangelineinu ruku pevněji. Vzápětí se však její tvář opět rozjasnila přívětivým výrazem. „Máš pravdu. Pojďme si vybrat šaty. Raději nenechávejme Dominica čekat,“ řekla s úsměvem. Pak pokračovala: „Co kdybych ti nějaké vybrala? V šatech se docela vyznám.“

„Dobře.“

„Co třeba tyhle?“

Evangeline se podívala na šaty, které Paige držela. Byly to tmavě zelené večerní šaty bez ramínek, které se k jejímu věku vůbec nehodily, protože je obvykle nosily ženy kolem čtyřicítky. *Jak se dalo čekat, tahle ženská je pěkná pokrytkyně,* pomyslela si.

Paige si na druhou stranu byla jistá, že Evangeline, ta venkovská nána, o těchto věcech nic neví. „Děje se něco? Nelíbí se ti?“ zeptala se. Evangeline podle očekávání přikývla.

„Dobře, vezmu si tyhle,“ odpověděla Evangeline. *Čert vem, co mám na sobě, když jsem si obličej zřídila takhle.*

Paige zvlnila rty do úsměvu. „Pojďme se tedy namalovat.“

„Ne, to je dobré. Poslední dobou mám kožní alergii.“

Paige na to nic moc neřekla. Koneckonců, nejvíc ji těšilo, když Evangeline vypadala ošklivě.

Když byly obě hotové, vyšly ze šatny. V ostrém kontrastu k Evangeline působila Paige ve svých světle modrých večerních šatech kouzelně jemně.

Dominic mírně svraštil obočí, ale neřekl nic.

Večeře se konala v sídle Mercerových a pozvaní byli přátelé Paige a někteří její příbuzní. Jakmile dorazili, Paige šla přivítat hosty.

„Takže ta holka je Evangeline Ashfordová, jo? Jakým právem stojí taková ošklivka vedle Dominica, Paige?“ zeptala se Macy Thorneová, sestřenice Paige.

Na Jeremiahovo přání zůstal Dominic po příchodu na večírek s Evangeline a tato dvojice, jak tam stála spolu, přitahovala spoustu pozornosti.

Paige vypadala poněkud nespokojeně. *Má pravdu. Ani já jsem nikdy nebyla na večírku jako Dominicova partnerka. Co k tomu opravňuje tuhle ženskou?*

V tu chvíli Macy zlomyslně řekla: „Když se opovažuje přijít na tenhle večírek, musím jí dát lekci, Paige.“

Paige ji s mírným zamračením varovala: „Nedělej nic ukvapeného, Macy.“

„Neboj se, Paige. Znám své meze.“

…

Na večírku Dominic narazil na několik svých přátel z obchodních kruhů, a tak s nimi chvíli klábosil.

Evangeline se naopak sama potulovala kolem bazénu v zadní zahradě. *Nudím se k smrti. Co kdybych se odtud vytratila a šla pak ven s Jacem?* pomyslela si. Než si stačila uvědomit, co se děje, někdo do ní obrovskou silou vrazil, takže ztratila rovnováhu a zřítila se do bazénu vedle sebe.

V bazénu začala bojovat s vodou. Nebála se ničeho – kromě hluboké vody!

Vzhledem k tomu, že se večeře konala v zadní zahradě, všichni při pohledu na to, co se stalo, začali křičet. Na rtech Paige se objevil sotva znatelný úsměv, který jí však na tváři okamžitě ztuhl, když uviděla Dominica skočit do vody.

…

Poté, co byli zachráněni z bazénu, byli Evangeline a Dominic odvedeni do samostatných pokojů v patře, aby se převlékli.

Evangeline se tvářila jako hrom, když stála v pokoji zabalená do osušky. *Ten člověk, co mě zrovna strčil do bazénu, si to strašně odskáče!*

V tu chvíli uslyšela zaklepání na dveře, po němž následoval Lucianův hlas: „Nesu ti nějaké oblečení, Evangeline. Jsi v pořádku?“

Evangeline se vzpamatovala, otevřela dveře, vzala si od Luciana oblečení a poděkovala mu.

„Ty...“ Lucian před ní stál v němém úžasu. Tahle tvář vypadala úplně jinak než předtím! Vlastně vypadala přesně jako na té fotce, kterou jim Finley předtím ukazoval...

Teprve v tu chvíli si Evangeline uvědomila, co se stalo. Její make-up se při záchraně trochu rozmazal, a protože se necítila dobře, otřela si ho teď ručníkem. I když její paruka byla stále na svém místě, její obličej... *Ach ne, nechala jsem se ovládnout vztekem! Jak jsem na tohle mohla zapomenout!*