Pohled Kaelena

„Celý den dneska věnuješ pozornost tý nový holce. Seš si jistej, že tu lidskou holku nechceš ojet?“ odfrkl si Gideon a po očku po mně šlehl.

Tobias se naklonil dopředu, předloktí opřená o sedadla. „Ta malá blondýnka?“ zeptal se se svraštělým obočím.

Protočil jsem panenky. „Ježíšikriste Gideone, samozřejmě že ne. Jenom jsem tu zatracenou holku škádlil.“

Gideon si odfrkl. „Škádlil, jo? Ve třídě jsi ji doslova svlíkal očima, přes oběd taky, a než jsme odešli, tak jsi ji vyloženě hledal. Kámo, ta malá člověčice tě zaujala.“

S povzdechem jsem si sjel rukou po obličeji. „Nezajímám se o lidi, a už vůbec ne proto, abych je píchal.“

Gideon se zasmál. „Asi bys neměl, stejně by nás nezvládli.“

Tobias si odfrkl. „Ty si s lidskýma holkama zahráváš běžně, Gideone.“

Gideon pokrčil rameny. „Jo, ale aspoň jsou větší než ta maličká holka. Jedno přiražení a zlomí se. Nezvládne vlčího ptáka.“

Zatnul jsem zuby. Z nějakého důvodu se mi nelíbilo, jak o ní mluvil. Ale držel jsem hubu.

Zajel na parkoviště u Micka, vypnul motor a podíval se za nás. Odfrkl si. „Vsadím se o tisíc babek, že nás sem Sasha sledovala.“

Podíval jsem se do zpětného zrcátka. A opravdu, Sashin růžový Brouk zastavil za námi.

V duchu jsem zasténal.

Vystoupil jsem z auta a zavřel dveře.

„Kaelene, zlato!“ vypískla a vrhla se ke mně se svými kamarádkami v patách.

Obmotala mi paže kolem pasu. „Stýskalo se mi, Kaelene. Zapomeňme na to, co jsi včera v noci řekl.“

Dřív jsem si myslel, že Sasha má ty nejkrásnější vlasy, jaké jsem kdy viděl. Byly temně černé, husté, dlouhé a lesklé. Ale teď..... se mými oblíbenými staly blond.

Kluci za mnou si odfrkli.

„Sasho, rozešli jsme se,“ povzdechl jsem si a snažil se ze sebe sloupat ty její paže hubené jako špagety.

Našpulila rty. „Kaelene. Vím, že ti chybím. No tak, přece nemůžeš být pořád naštvaný kvůli...“

„Sasho,“ zavrčel jsem.

Gideon si odfrkl. „Tentokrát ztrácíš čas, Sasho. Kaelen má novou fascinaci. Jednu malou blondýnku, abych byl přesný.“

Otočil jsem se a vrhl na něj ostrý pohled, zatímco ho Tobias praštil do břicha.

Sashiny oči se podrážděně zúžily. „Blonďatá fascinace? Kdo to je?“

Fakt moc díky, Gideone.

„To musí být ta nová lidská blondýnka,“ vyhrkla Bianca, její kamarádka, zatímco otravně práskala žvýkačkou.

„Není tu žádná blondýnka, která by mě zaujala,“ odsekl jsem podrážděně, otočil se a vyrazil k bistru.

„Počkej, zlato!“ zavolala Sasha a o vteřinu později už se mi zavěsila do paže a přitiskla se blíž.

„Vím, že na mě nedokážeš být naštvaný věčně, Kaelene,“ zachichotala se.

Povzdechl jsem si; zrovna teď jsem neměl čas se hádat. Měl jsem hlad a žízeň. Vešli jsme do bistra a nad námi cinkl zvonek.

Sasha se chichotala a vzhlížela ke mně, zatímco já jsem pohledem přejížděl okolí.

Vanilkový lusk.

Ten pach jsem tu dokázal rozeznat. Zhluboka jsem se nadechl.

Můj pohled padl na ni, ošívala se v nejvzdálenějším koutě. Z nějakého zvláštního důvodu mi můj vlk v hlavě začal poskakovat.

„Pojďme pozdravit tamhle,“ pronesla Sasha a vytrhla mě z mého bloudícího pohledu, který ulpěl na Elaře.

Gideon mě plácl dlaní po zádech. „Jo, chlape, pojďme pozdravit tvou novou fascinaci.“

Od plic jsem ho zpražil pohledem. Ten zmrd moc dobře věděl, jak se Sasha chová, když mě zaujme někdo jiný. Ne že by Elara...

Nechal jsem Sashu, ať mě dovede k Elaře a Quinnovi, ne že bych měl na výběr. Jedna věc se Sashe musela nechat, stisk měla docela pevný. Dokázal bych se z něj vymanit, ale nebyl jsem ten typ, co by se k holkám choval hrubě.

„Ahoj Sloane, Quinne a...“ protáhla Sasha, když mě natlačila do boxu. Elara ztuhla, jakmile jsem se posadil. Sasha si mi sedla na klín.

Nechal jsem ji, abych vzbudil dojem, že tou lidskou holkou nejsem nijak fascinován. Potřeboval jsem, aby mi Gideon dal pokoj. Nenechal by mě na pokoji, kdyby zjistil, že mě Elara skutečně fascinuje.

A koho by ne?

Elara byla nádherná.

„Elara,“ řekla tiše a podívala se na Sashu a na mě.

Byl to zvláštní pocit, slyšet její tak jemný tón.

„Takže ty jsi ta nová,“ protáhla Sasha s úsměvem.

Elara těkala pohledem mezi námi a její oči pátravě zkoumaly. Ať už našla cokoliv, donutilo ji to přikývnout, než Sashe odpověděla.

„Asi ano.“

Sasha se zašklebila jako kočka Šklíba a obmotala mi paži kolem krku. Dřív se mi líbilo cítit ji na klíně. Teď už ne. „Moc nových lidí sem k nám nejezdí. Co tě přivedlo do našeho starého zapadákova?“ zeptala se Sasha.

Snažil jsem se věnovat pozornost jejím slovům, ale oči mi neustále sklouzávaly k Elařiným rtům. Na vteřinu jsem přemýšlel, jak by asi chutnaly.

Zvedl jsem oči k její tváři, ohromen tím, jak v tom spoře osvětleném boxu její oči ještě více vynikaly.

Elara pokrčila jedním ramenem. „Osobní důvody.“

Quinn a Sloane si Sashu podezíravě měřili a já přímo viděl, jak Quinna svrbí ruce, aby od nás Elaru odtáhl.

Sasha si zabroukala. „Jsi hrozně hezká,“ protáhla a natáčela si pramen vlasů na prst.

‚Ty doslova slintáš, kámo.‘ odfrkl si Gideon přes spojení.

Zvedl jsem prst ke rtům, abych to zkontroloval, a vrhl na Gideona zamračený pohled, když se nahlas odfrkl. K mému zahanbení jsem si na palci po setření vážně trochu slin všiml.

‚A ty říkáš, že tu lidskou holku nechceš? To určitě.‘ odfrkl si přes spojení, až jsem zatnul zuby. Nesnášel jsem, když měl pravdu.

Elařin ostražitý pohled se mírně změnil v překvapení. Zastrčila si pramen vlasů za ucho a chabě odpověděla: „Díky.“

Udělal bych cokoliv, abych mohl prohrábnout ty hedvábné prameny, nebo si je omotat kolem pěsti, zatímco bych do ní zezadu přirážel. Ztuhl jsem při tom pomyšlení a Sasha zavrtěla zadkem; možná si myslela, že se mi postavil kvůli ní. Nemohla být dál od pravdy. Byl jsem bolestivě tvrdej kvůli tý malý člověčici sedící naproti mně.

Pohled Elary

Tahle holka se mi nelíbila. Způsob, jakým na mě zírala, ve mně vyvolával nepříjemný pocit. A ten způsob, jakým mu seděla na klíně, taky...

„Hezký holky jako ty by sem měly hned zapadnout,“ Sashiny rty se roztáhly do širšího úsměvu. „Jsem si jistá, že už sis našla docela dost přátel,“ oči se jí zaleskly. „Máme tady rádi čerstvé masíčko. Že jo, Kaelene?“

Kaelen, který ze mě ani na okamžik nespustil oči, je konečně odtrhl, aby se podíval na Sashu. Tvářil se zmateně. „Cože?“

Sasha protočila panenky a upřela pozornost zpátky na mě, na rtech jí pohrával úšklebek. „Nevšímej si ho, ten má mozek v kalhotách vždycky, když mu sedím na klíně, jestli mi rozumíš.“ Významně na mě mrkla a mně se chtělo zvracet.

Potřebovala jsem odtud zmizet. Zdálo se, že Quinn viděl, jak je mi to nepříjemné, protože mi přispěchal na pomoc a odkašlal si. „Myslím, že tvůj táta už na tebe musí čekat doma, Elaro. Pojďme, hodím tě domů.“

Přikývla jsem, věnovala mu vděčný úsměv a vstala k odchodu, nicméně Sashin přeslazený hlas zledovatěl a prořízl vzduch. „Myslím, že jsem ještě nedomluvila.“