Kapitola 29: Pohled Clary

Město se míhalo za tónovanými skly, světla vypadala jako padlé hvězdy. Nemohla jsem se přestat třást. Nemohla jsem si v hlavě pořád dokola nepřehrávat posledních dvacet minut – Kaelenova ústa na mých, Rhysův zbledlý obličej, Alistairův vztek, slzy mé matky.

Co jsem to sakra zrovna udělala?

Kaelen pořád nic neříkal. Svíral mou ruku ve své, palcem mi nepřítomně kroužil po z