Kapitola 109: Pohled Clary
Snažila jsem se nesklápět zrak k tomu, jak se mu napínají paže a jak se mu košile natahuje přes hruď. Snažila jsem se nevzpomínat, jaké to bylo, když mě tyto paže objímaly.
„Chceš po mně, abych zastavil otce,“ prohodil potichu, téměř pobaveně.
„Ano,“ přisvědčila jsem pevně a nesnášela jsem se za to, jak zoufale přitom zním.
„A proč bych to dělal?“ zeptal se a ten namyšle