„Potřebuju, abys to podepsala.“ Griffinův hlas zněl drsně, když hodil papír na postel.

„Cože? To je naše předmanželská smlouva?“ popichovala jsem ho s očima upřenýma na strop. Zrovna jsme se domilovali. Postel byla ještě teplá, prostěradla zmačkaná a můj klín stále citlivý.

Od Griffina nepřišla žádná odpověď. Dveře do koupelny se otevřely, ze sprchy začala téct voda, a tak jsem se rozhodla podívat na to, co po mně vlastně chce. Svraštila jsem obličej, když jsem se zvedla z postele, přitáhla si prostěradlo k hrudi, přimhouřila oči a snažila se přečíst, co je na tom papíře napsáno.

Byly to dva dokumenty: Dohoda o mlčenlivosti a Prohlášení o vzdání se práv.

„To je nějaký vtip? To není vtipné, Griffine,“ řekla jsem s uchetnutím a odkašlala si, protože moje hrdlo bylo po všem tom křiku a sténání pod ním suché jako šmirglpapír.

Slyšela jsem, jak se sprcha vypla. Griffin se vrátil do pokoje, na sobě měl jen ručník uvázaný nízko na bocích. Na kůži se mu leskly kapky vody, stékaly po jeho Adonisově pásu a mizely v ručníku. V mém klíně se rozlilo teplo, když jsem jeho tělo hladila pohledem. Byl to ten nejkrásnější muž, jakého jsem kdy viděla. Krátce střižené vlasy doplňovaly ostře řezanou čelist a jeho modré oči zrcadlily to nejhlubší moře. Vždycky se v nich ztratím, kdykoliv se na mě podívá.

Hodila jsem papír na postel a zamračila se, když zpod něj vykoukl světle žlutý papírek. Šek. Na půl milionu dolarů na mé jméno s Griffinovým podpisem.

„Co to je?“ Hravost z mého hlasu vyprchala, když jsem přejela pohledem od Griffina k šeku a zase zpátky.

Jeho obličej byl kamenný, když na pelest postele odhodil ručník a natáhl si džíny.

„Číst umíš, ne?“ řekl, aniž by na mě pohlédl.

Srdce se mi pomalu rozbušilo, když mi došlo, že to Griffin myslí smrtelně vážně. Vzala jsem dokumenty a znovu je prozkoumala, tentokrát soustředěně a s plnou pozorností. Ruce se mi třásly a rty se chvěly, jak jsem současně pročítala dohodu o mlčenlivosti i prohlášení o vzdání se práv.

Jasně se tu psalo, že o svém vztahu s Griffinem nesmím nikomu říct ani slovo. Jinak po mně bude vymáhat částku, kterou bych nevydělala, ani kdybych pracovala čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Dal mi na výběr. Jak velkorysé. Pokud nezaplatím, půjdu za porušení této smlouvy do vězení. A v prohlášení stálo, že pokud s ním otěhotním, nemá s dítětem nic společného a dítě na něj nikdy nebude mít žádný nárok.

Číst sice umím, ale každé slovo, které jsem právě přečetla, mě přimělo pochybovat o mé schopnosti porozumět psanému textu.

„Vážně dohoda o mlčenlivosti?“ odfrkla jsem si. Griffin už byl oblečený v džínách a tričku. Sedl si na pohovku a vrazil nohy do tenisek. „Nemyslíš, že na dohodu o mlčenlivosti už je trochu pozdě?“

Jeho ďábelsky pohlednou tváří bleskl stín podráždění.

„Prostě ten posranej papír podepiš, Frey,“ řekl hlasem chladným jako ledovec. Byl neklidný, jako by měl teď na práci něco mnohem důležitějšího než se bavit se mnou. Chlad v jeho hlase mě bodal do srdce jako ledové dýky.

„Kde se to v tobě bere, Griffine? Před minutou jsme spolu spali. Proboha, byl jsi ve mně.“

Souhlasila jsem s tím, že náš vztah budeme držet v tajnosti, ale Griffin ke mně nikdy nebyl tak chladný. Mimo hotelové pokoje jsme sice mohli působit cize, ale v soukromí byl vášnivý a pozorný.

S Griffinem jsme se seznámili minulý rok v baru, kde jsem dělala servírku. Říkal tehdy, že jeho cílem je dostat se do draftu, takže veřejný vztah by uškodil jeho image. ‚Ženský se budou slétat na sexy svobodnýho nováčka z hlavní ligy,‘ to mi tehdy řekl, a mně to upřímně bylo jedno, jestli s tím půjdeme na veřejnost, nebo ne. Sotva jsem vyžila, střídala jsem dvě práce, takže starat se o to, co si myslí ostatní, pro mě opravdu nebyla priorita.

Byl na mě hodný. Choval se ke mně hezky, v posteli byl skvělý a nebil mě. Ale asi jsem se o to měla zajímat. Měla jsem trvat na tom, abychom šli s pravdou ven. Ušetřilo by mi to rok života s někým, kdo si myslel, že jdu jen po penězích.

„Užili jsme si. Je čas vrátit se do reality,“ zkapal z jeho hlasu chlad.

„Gr... Griffine,“ hlas se mi třásl, jak jsem v očích ucítila pálit slzy. Hrozily, že vyhrknou, a srdce se mi bolestivě svíralo. „Ty... ty se se mnou rozcházíš?“

Těžce si povzdechl. „Rozchod? Jen jsme spolu šukali, Frey. Žádný vztah nemáme.“

Cukla jsem sebou. Ta pravda byla jako rána pěstí přímo do obličeje. To jsem si to celé jen namlouvala? Neříkali jsme si sice „miluji tě“, ale byli jsme spolu exkluzivně.

Hrdlo jsem měla tak stažené, že jsem nedokázala vydat ani hlásku. Jen jsem na něj nevěřícně zírala, ruce se mi třásly, jak jsem tiskla ten šek.

„Co je? Potřebuješ víc?“ Jeho trpělivost vyprchávala.

Půl milionu dolarů. S tímhle bych mohla splatit všechny své dluhy, zaplatit mámě účty za lékaře, koupit si nové auto a nejspíš nám pořídit bydlení, do kterého nezatéká a neběhají v něm krysy. But Griffinova otázka mi sevřela srdce. Myslel to smrtelně vážně – chtěl si koupit mé mlčení. Měla jsem pocit, že mi hrudník každou chvíli exploduje.

Zavrčel, vytáhl peněženku a hodil mi do obličeje další šek. „Tady. Stačí to? Gwen měla pravdu. Byla jsi jen problém, se kterým jsem se radši vůbec neměl šukat.“

Gwen, jeho agentka. Griffin nás seznámil minulý týden a ona se postarala o to, abych věděla, že Griffin je úplně jiná liga než já. Dokonce mě varovala, abych se od něj držela dál, jinak mě k tomu donutí. Evidentně se jí to povedlo.

Měla bych po něm vyjet. Měla bych mu vrazit facku, protože mě tak okatě uráží. Než abych řekla ještě jediné slovo, hráz, kterou v sobě držím, se raději nesmí protrhnout. Zhroutila bych se přímo před ním. A tak jsem potichu vstala z postele a oblékla se, s tichým smíchem nad svou vlastní hloupostí, že jsem si myslela, že by se Griffin mohl doopravdy zamilovat do někoho, jako jsem já.

Jednou nebo dvakrát jsem ho viděla v televizi. Stadion šílel, jen když vyšel na hřiště. Lidé v baru říkali, že je to největší nováček téhle generace.

‚Jsi tak hloupá, Frey. Myslela sis, že ten nejlepší nováček se spokojí s holkou, která nakupuje oblečení jen v sekáčích a má jen jedny boty? Nemůžeš si zajít ani ke kadeřníkovi na pořádný střih, a tenhle profík tě bude milovat? Hloupá, hloupá, neuvěřitelně hloupá!‘

Když jsem se oblékla do svého obnošeného oblečení, vzala jsem z nočního stolku propisku a potichu dokumenty podepsala. Stejně bych nikdy nikomu neřekla, jak si se mnou tenhle frajírek hrál jako s loutkou na provázku.

„Tady,“ řekla jsem a plácla mu papíry i s šeky na hruď.

Griffinovy velké ruce mi sevřely zápěstí, když jsem se ho pokusila obejít. Trhl se mnou zpátky a shlížel na mě spatra. „Ty peníze jsou tvoje, vezmi si je.“

Zvedl oba šeky před můj obličej. Zaťala jsem pěst, vytrhla se z jeho sevření a se zatnutými zuby jsem se mu podívala přímo do očí. „Chceš mě mít ze svého života pryč, že jo? Máš to mít. Tohle je naposledy, co mě vidíš.“

„Potřebuješ je. Vím, jaký život vedeš, Frey. Máš nemocnou mámu a jsi jediná, kdo z rodiny pracuje,“ řekl s opovržením. „And bydlíš v posraným přívěsu. Měl jsem to vědět...“

„Vědět co?“ skočila jsem mu do řeči a kypěla vztekem. „Nezajímalo tě, kde bydlím, když jsi se mnou šukal, pamatuješ? Jestli se se mnou rozcházíš, tak už se stalo. V čem je ještě tvůj problém?“

„Můj problém je, že potřebuju, abys ty prachy vzala a vypadla z tohohle města dřív, než tisk vyčenichá naši situaci. Zničilo by mi to kariéru!“

Jeho odpověď mi vzala dech. Bolest mi projela hrudníkem jako tornádo, které ničí vše, co mu stojí v cestě. Styděl se za mě, za život, jakým žiju. Byla jsem špinavé malé tajemství, které by mohlo zničit jeho slibnou kariéru. Můj život byl těžký, ale rány osudu jsem vždycky ustála. Ale tohle? Odmítnutí, ten stud za to, že jsem chudá. Ustoupila jsem o krok zpět a třela si paže. Nedokázala jsem se Griffinovi ani podívat do očí.

„A spali jsme spolu bez ochrany. Nepotřebuju, aby nějaký levoboček tvrdil, že je můj syn, Frey.“

Vydala jsem ze sebe trpký smích a po tvářích mi stékaly slzy. Jeho slova definitivně protrhla hráz, kterou jsem v sobě držela. V hrdle se mi vytvořil bolestivý knedlík, který se každou vteřinou zvětšoval.

„Miluju tě,“ řekla jsem – ta slova jsem v sobě dusila už pěkně dlouho. Otočila jsem se, protože jsem nemohla dopustit, aby mě viděl takhle, jako kus odpadu plakat jen proto, že už pro něj nejsem k ničemu.

„Miluju tě, Griffine, a už to chápu. Seru na tebe, na tvoje peníze i na tvoji kariéru. Už mi nechoď na oči, nebo přísahám, že ti tou tvojí drahocennou pálkou přerazím nohu!“ S pohledem ostrým jako břitva jsem se na něj otočila přes rameno a dodala: „Neboj se, svět se nikdy nedozví, jak moc tě bavilo šukat holku z přívěsu.“

Nenechala jsem ho říct už ani slovo a vyběhla z hotelu. Jak jsem procházela dlouhou chodbou, uvědomila jsem si, jak strašně malá jsem. Je smutné pomyslet, že kdysi jsem měla pocit, že do tohoto luxusního světa patřím. Tohle byl Griffinův svět. Byla jsem tak hloupá, když jsem věřila, že sem můžu jen tak nakouknout a vyjít z toho bez šrámu.